Vážení a milí svatební hosté, přátelé, rodino!.
Dnes sdílíme společnou radost.
Radost z toho, že zalíbení, které v sobě našli Terezka a Josef, je dovedlo až k rozhodnutí spojit své životy v manželství.
Jsem opravdu velmi rád, že Terezka s Jožou dnes nepodepisovali předmanželskou smlouvu, ale slibovali si lásku, úctu a věrnost v dobrém i ve zlém až do konce života. To je opravdu veliká a krásná věc, věc, která ovšem každého z nás tak trochu přesahuje. Mnozí říkají, že takovéto sliby jsou nereálné a zvládnout se to dá snad jedině zázrakem. A já si skoro myslím, že je to pravda. Bez Božího požehnání a Boží milosti se to opravdu často zvládnout nedaří.
A tak co bychom vám mohli nebo chtěli do života popřát?
Především buďte skromní a nic nepovažuje za samozřejmost, nic si nenárokujte tak, jak je to dnes zvykem. Očekávejte práci, povinnosti, překonávání těžkostí, vzájemné odpouštění, nikdy nekončící starost o děti… pokud vám je tedy Pán dá...
Když to přijmete a společně ponesete s pomocí Boží, můžete v životě pozvolna objevit trvalou lásku a radost a štěstí.
Paradoxně totiž šťastným nás nedělá brát, ale dávat (srov. Sk 20, 35). Udělat druhého šťastným je jediná možnost, abych i já byl skutečně šťastný.
Budujte vztahy, protože se nedají koupit za peníze a dobré vztahy se stanou vaším pokladem.
Usiluje o věci, které vás přesahují, protože nekončí tímto životem a ve světě nejsou běžně k dostání. Tak to vám opravdu ze srdce přejeme!
Dovolte mi ještě v tuto chvíli připomenout všechny ty, kterým vděčíme za to, že my se zde dnes můžeme společně radovat.
Naše rodiče, rodiče našich rodičů a všechny naše blízké, kteří nás přivedli na svět, vychovali nás, obětovali se za nás, modlili se nás a předešli nás se znamením víry. Znamením naší víry je totiž to, že pro nás nejsou mrtví, ale to, že věříme, že teď se společně s námi radují v nebi!
Při vědomí skutečnosti, že toto naše společenství je vlastně o dost větší než to, jak je teď vidíme svýma lidskýma očima, pozvedněme číše a připijme novomanželům!

(Brno, 18. 5. 2024)