Dnes je svátek Křtu Páně, kterým, jak každý ví a každý si pamatuje, končí doba vánoční; po dnešku by měly z kostelů odejít rozsvícené stromky a všechny figurky betléma; jen tam, kde je betlém v boční kapli, může zůstat ještě tři týdny do Hromnic; ale občas některý kostel tyto předpisy neuposlechne a betlém nechává i v hlavní lodi – nechce se nám loučit se s hřejivou poezií Vánoc, s dobou, která nás vrací do našeho betlémského dětství, jít zase do šedivého mrazu všedních dní...
Ale dnešním svátkem končí „betlém“ i pro našeho Pána Ježíše Krista: končí doba jeho dětství a mládí – dnešek je první den jeho veřejného působení jako Mistra a Učitele. Což znamená také jeho konfliktů s nevěrou a farizejstvím.
Dnes jej jako svého Syna na břehu Jordánu veřejně potvrzuje Otec a bílá holubice Duch Svatý.
Dnešek je svátek Ježíšovy pokory, tak bychom mu mohli říkat. Dnes se Pán postavil na konec fronty hříšníků, kteří přišli k Janovu křtu pokání, ačkoli je bez hříchu. Dnes začíná náš Pán svoje veřejné působení tím, že se ztotožnil s námi, s pachateli a hříšníky.
Jsou to všechno pro nás křesťany dobře známé skutečnosti. Víme o nich, ale jen jestli si je dost uvědomujeme.
Dnes, dnešním svátkem, začíná
jeho cesta na Kalvárii,
kde umřel za hříšníky.
Dnes začíná jeho cesta na Kalvárii –
pak ke Zmrtvýchvstání.