„Vždy, když mi nebylo úplně dobře, byla mou kotvou příroda. Kdyby se mi úplně všechno pokazilo, vezmu batoh, stan, vyberu pár korun a pojedu se někam rok cárat po Skandinávii nebo jinde. A budu naprosto šťastný,“ říká v Hovorech s Renatou Kalenskou 9. 10. 2024 populární kněz, vědec & publicista Marek Orko Vácha.

Čtu si ta slova pořád dokola. Tak takhle prožívá své případné těžké chvíle služebník Pána Ježíše? Vidí stvoření, nevidí Stvořitele...?

Doufám, že ne! Doufám, že jsou to jen řeči pronesené pro uši nevěřících posluchačů Českého rozhlasu (kdo by byl proti přírodě, že?), tak říkajíc – slova „ad usum Delphini“.

Jinak by to totiž bylo smutné svědectví kněze, který nemá žádný vztah ke svému Mistru a Učiteli, a když je mu nejhůř, neutíká se k němu, k němu osobně, k němu jedině, ale...

Ne, doufám, že otec Vácha ve skutečnosti vztah k Pánu Ježíši má a neodchází „někam do Skandinávie“ ze žádného jiného důvodu, než proto, aby tam v klidu a soustředění mohl být nablízku svému Spasiteli a Vykupiteli.

Ale… Ale. „Pro mne osobně bude smrt smutnou událostí,“ pokračuje dál Marek Orko Vácha, „opustím tento vesmír, modré nebe, stromy, květiny a samozřejmě lidi.“ „Ad usum Delphini“? Slova pro potřeby nevěřících? To by přece lidé nebyli na posledním místě až po výčtu přírodnin…

Jak jinak hovoří milující člověk v sonetu Williama Shakespeara: „Svět je mi tretou i s celým vesmírem. Ovšem kromě lásky, má růže...“

Čtu si Váchova vyjádření pořád dokola a je mi smutno. Ani slovo věřícího kněze o tom (a to by snad i nevěřící bez úhony snesli), že ve smrti sice hodně hezkého opustí, ale mnohem víc získá, získá to, „co žádné oko nikdy nevidělo, co žádné ucho nikdy neslyšelo, nač žádný člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují“ (1Kor 2,9; Iz 64,3; 65,17; Jer 3,16).

Hovory:
https://plus.rozhlas.cz/knez-orko-vacha-mucednici-byli-ti-kdo-pohrdali-smrti-sebevrazi-ale-pohrdaji-9329651