Jak to udělat, abych se udržel na fakultě jako externí učitel? Moc mi na tom záleží.
Je třeba: za prvé... za druhé... za třetí... (nebudu nic konkrétně vypočítávat) – no, nebude to ani trochu snadné. Ale myslím, dokázat se to dá. Život je krátkej – a člověk by ho neměl tak docela promarnit!
A co je třeba udělat, abych se nějak smířil s X. Y.? Dohádali jsme se úplně zbytečně, i když ne jenom z mojí viny, a spolupráce s ním mi teď velice chybí! Jenom si s ním tak normálně o tom všem promluvit, by asi nestačilo, budu asi muset sehnout hlavu a trochu se před ním ponížit. Jinak to nepůjde – ale je to jenom spravedlivé, protože na tom trapném konfliktu mám já taky svůj podíl viny.
Člověk si stanovuje cíle – podle toho, co chce, co potřebuje. A člověkovi je jasné, že k dosažení každého cíle musí podniknout určité kroky, vyvinout nějaké úsilí. A ty kroky taky trochu promyslet...
Co musím udělat, abych se po smrti dostal do nebe?
Kladu si takovou otázku?
Nebo to vůbec neřeším?
Jsem věřící, vím, že mě hned po skončení života na této zemi čeká osobní soud, ale snažím se dobře si rozmyslet, co je třeba udělat, abych u tohoto soudu dobře uspěl? Nebo to spíš nechávám tak jaksi na „samospád“? Cosi pro Boha dělám: ale stačí to?
Vážně: co je třeba udělat, abych se po smrti dostal do nebe?