Napadla mě taková smutná úvaha –
Snad se mi to podaří dobře vyjádřit –
Prosím naslouchejte –

Fotbalový fanoušek – Fotbalový fanoušek nešetří silami.
Je schopen velkého nasazení. Cestuje třeba až na druhý konec Evropy, kolikrát i ve velkém nepohodlí, aby podpořil svůj tým.
Jeho srdce hoří.

Zlobí se, když jeho milovaný tým hraje špatně, když třeba prohraje zápas, ve kterém byl jasným favoritem, ale svůj tým nikdy neopustí, podporuje ho v dobrém i ve zlém.

Celý svět se pro něj dělí na dvě jasně odlišené části: na jeho tým – a jeho nepřátele. Na nepřátele pokřikuje a upřímně je nenávidí. A některý fanoušek je schopen se pro svůj tým i porvat. To, že by fotbalový fanoušek miloval příznivce jiného klubu, je absurdní myšlenka.

Fotbalový fanoušek nehledá pravdu. Pravda o jeho týmu jej nezajímá, chce vítězství. Láska k jeho týmu s pravdou až tak dalece nesouvisí.

Také správný věřící nešetří silami. Je schopen velkého nasazení, modlí se, jezdí na pouti, jeho srdce hoří. Je schopen se o svou církev pohádat, odmítá nevěřící a rád s nimi vášnivě polemizuje. Svět se pro něj dělí na dvě jasně odlišené části – na ty, kdo věří stejně jako on, a nepřátelský zbytek.

Ptám se: kdo jste? Křesťané, nebo fanoušci? Učedníci, nebo příznivci svého klubu?