Myslel jsem, že omdlím, že se mi něco stane.

Kněz přečetl evangelium o vyvraždění všech dvouletých a mladších chlapců v Betlémě a v okolí, pak zavřel lekcionář a řekl: „Ono se to pravděpodobně vůbec nestalo. Víte, on Herodes nechal zabít své vlastní děti, protože se obával, že ohrožují jeho vládu – a tak z toho to asi celé vzniklo.“ Bum! Nic není podstatné, nic není pravda, na nic v evangeliích se nemůžeme spolehnout. Taková otřesná událost, která musela v době sepsání evangelia ještě zůstávat v kolektivní paměti města, se vůbec nestala. Někdo, nějaký krvežíznivý fabulátor, nějaký předchůdce severských autorů detektivek, snad přímo svatý Matouš, si to celé vymyslel. Vymyslel proč? Kdovíproč...

Hlavně, že problém je vyřešen – a masakr nevinných dětí kvůli Pánu Ježíši na samém začátku jeho pozemského života je problém, o tom nemůže být pochyb. Proč to Bůh dopustil? Proč tomu nezabránil? Vždyť přece mohl! To jsou oprávněné a legitimní otázky.

Církev zhruba od čtvrtého století uctívá betlémské chlapce jako mučedníky, zapsala je do římského martyrologia (jako „martyres innocentes“), takže jim mohly být zasvěcovány kostely, například ve 14. století jeden filiální kostel v Praze, známý jako „kaple Betlémská“, a prosí je o přímluvu, zejména v dobách, kdy se zdá, že zkažení jsou už úplně všichni…

Později jsem si našel, že dotyčný kněz si nápad se zrušením betlémského vraždění sám nevymyslel: načerpal jej z modernistické „vědecké“ exegeze. Určitý historický otazník tu totiž je. Josephus Flavius, současník a jinak podrobný kronikář Herodových zločinů, se o betlémském vraždění nezmiňuje. Ale evangelium podle svatého Matouše se o něm zmiňuje! Věříme evangeliu? Je to pro nás text inspirovaný Bohem? Nebo se snažíme vyškrtat z něj všechny stránky, které se nám nelíbí? Bez ohledu na to, že se pak musí vyškrtnout i relativně „nevinný“ útěk Svaté rodiny do Egypta, pobyt a Egyptě a důvod k rozhodnutí svaté Svaté rodiny usadit se Galileji? (Vše ve 2. kapitole Matoušova evangelia.)

Musím říct, že daleko víc se mi líbilo kázání, které jsem na svátek Mláďátek slyšel v jiném kostele loni: „Rodiče v Betlémě nemohli říct, co my často opakujeme, že Pán Bůh dopouští, ale neopouští… Proč? Nevíme. Je to tajemství.“

Říct „nevíme“ je poctivé. Zato škrtat v evangeliu poctivé není.