Tváře mnoha lidí na náměstí Svatého Petra, pokud mohu věřit televiznímu přenosu, byly po oznámení výsledku volby a po volbě jména nového papeže zamyšlené, nikoli rozjásané. Koneckonců – je to občan Spojených států amerických, první Američan na papežském stolci, i když velmi spojený s Jižní Amerikou (ve svém dlouhém prvním projevu, který pronesl z lodžie chrámu svatého Petra ihned po zvolení, dokonce na chvíli přešel z italštiny do španělštiny).
A není to nikdo z těch, o kterých se nejvíc hovořilo jako o budoucím papeži.
V čele katolické církve v příštích letech nebude stát ani František II., ani Jan XXIV., nýbrž Lev.
A já myslím, že církev dnes právě potřebuje právě lva.
Nový papež se svým jménem, které zaznělo velmi překvapivě, přihlásil k odkazu Lva XIII., muže, který řídil církev pevnou rukou v letech 1878 až 1903 a v mnoha ohledech ji reformoval a modernizoval. Odstraňoval staré formy, ale velice přesně věděl, co patří k podstatě – a co je dobový (v jeho případě ještě barokní a renesanční) nános, který je třeba odstranit.
Takže: troufnu si předpovědět, že Lev XIV. nezavede kněžské svěcení žen, nezruší kněžský celibát v latinské části církve, ani nepostaví svazky stejnopohlavních párů na úroveň manželství… Pro ty kruhy v církvi, které bojovaly o prosazování této a podobné agendy, je jeho volba podle mého názoru zklamáním.
Ale nejen pro ně. Stejně tak pro katolíky, kteří by si přáli ukončení synodality a návrat církve před 2. vatikánský koncil.
K synodní cestě se nový Svatý otec ve svém prvním projevu přihlásil zcela jednoznačně, stejně tak jako k dialogu a ke stavění mostů; opakovaně a vděčně při svém prvním projevu připomněl odkaz papeže Františka.
Ovšem ono nezapomenutelné a jedinečné charisma papeže Bergoglia nový papež nemá – a nebude se je ani snažit napodobovat. Před zaplněné Svatopetrské náměstí předstoupil v červené mozzetě a se štólou, ne jen v pouhé bílé sutaně jako svého času František a neoslovil přítomné civilním „dobrý večer“ jako on, ale církevním „pokoj ať zůstává s vámi“. To jsou důležité symboly. Nepožádal přítomné, aby se za něj teď hned všichni pomodlili, jako to udělal František, ale společně s celým náměstím, se všemi přítomnými, kteří se chtěli připojit, ukončil své vystoupení pronesením základní mariánské modlitbou Ave Maria. A připomněl, že dnes je (v Itálii) svátek Panny Marie Pompejské (u nás Panny Marie, prostřednice všech milostí).
A udělil požehnání a odpustky Urbi et orbi.
Jsme v dobrých rukou, nebojme se, jsme v rukou Božích a pod přímluvou Matky Boží.