Jsou před námi dva dny, které nám pomohou lépe přijmout a naplnit poselství dnešního Božího Slova. Zítřejší (11. července) svátek svatého Benedikta s jeho životním heslem a odkazem: „Modli se a pracuj.“ A čtvrtá červencová neděle, která je II. Světovým dnem prarodičů a starých lidí (je to neděle kolem svátku svatých Jáchyma a Anny – prarodičů Pána Ježíše).
Člověk, který zná Boží zákon a vůli, pokouší v dnešním evangeliu (Lk 10, 25–37) Pána Ježíše – před početným davem. Všimněme si, s jakou láskou Pán Ježíš vede tohoto člověka k poznání pravdy. „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“ ptá se znalec Zákona. Modli se a pracuj! Láska se projevuje především tím, že s milovanou osobou mluvím, a potom tím, že pro ni dělám to, co skutečně potřebuje. Proto je tak důležité zachovat správné pořadí – na prvním místě, pokud tvrdíš, že v Boha věříš – s Bohem mluvit – modlit se. A protože moudrá matka církev ví, jak nás nepřítel od rozhovoru s Bohem odvádí – tak to umocňuje nařízením – povinností. Ta spočívá v tom, že stanoví minimum naší rozmluvy s Bohem – třikrát denně – ráno, večer a před jídlem. Je to stejné jako ve vztahu mezi lidmi. Kdo má druhého člověka rád, tak s ním rád mluví, těší se na rozhovor. Kdo bližního člověka rád nemá, tak s ním nemluví, v horším případě se s ním hádá anebo mu nactiutrhá. V nejhorším případě ho pomlouvá – lže o něm.
Slova ale nemusí být nejvyšším projevem lásky. Může jím být i mlčení. Zamilovaným a těm, kteří se skutečně milují, stačí být spolu a spolu mlčet. To se děje při adoraci, kdy se díváme na Pána Ježíše a on na nás. Proto také mnoho svatých často a dlouho adorovalo a k adoraci svěřené duše vedlo.
Mons. Emil Soukup z Plzně ve své knize vzpomínek u příležitosti diamantového výročí kněžského svěcení píše, jak při vstupu do semináře uviděl tuto větu: „Zachovej řád a řád zachová tebe!“ Vůbec tomu nerozuměl, až život ho naučil, jak je důležité žít řád života.
Ten, kdo s Bohem skutečně mluví, ten ho poslouchá a dělá skutky, které Bůh chce, a skrze tyto skutky získá věčný život.
Kněz a levita byli mistři v modlitbě, a přesto obešli příležitost, kterou jim Bůh dal, když uviděli na cestě těžce zraněného člověka. Vyhnuli se naplnění modlitby. Samaritán, kterým pravověrní Židé pohrdali, splnil dokonale Boží vůli. Ukazuje nám, jak máme sloužit člověku, který v danou chvíli byl na tom hůř než já. To je náš bližní.
Jak je to v současnosti?
Co dělají staří lidé, kteří ještě mají víru v Boha a zkušenost? Co mají dělat?
Jeden kněz chválil ve farnosti babičku, která se naučila pravidla fotbalu a sleduje zápasy slavných družstev, aby mohla o fotbalu zasvěceně diskutovat s vnoučaty. Hurá! Otec rodiny mu oponoval: „Základní modlitby a vše, co ví o Pánu Ježíši, naše děti umí a ví díky babičce. Od malička si je brala na klín a vše potřebné je učila. O takové babičce můžeme s prosebným povzdechem k Bohu říct společně s kněžnou Boženy Němcové: Šťastná to žena.“ Kolik dětí, i pokřtěných, leží na cestě života okradeno o poklad víry?
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za tvé slovo a možnost s tebou mluvit. V Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie tě prosíme, dej, ať děláme vše, co se shoduje s křesťanským způsobem života. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.