Slova svatého evangelia podle Jana (Jan 11,3 – 45) (zkrácený text)
Lazarovy sestry poslaly k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn.“
Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska!“
Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě.
Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel. Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“
Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ Ježíš byl v duchu hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: „Kam jste ho položili?“ Odpověděli mu: „Pane, pojď se podívat!“ Ježíš zaplakal. Židé říkali: „Hle, jak ho miloval!“ Ale někteří z nich řekli: „Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?“ Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.“ Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Po těch slovech zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem.
Ježíš jim nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co Ježíš vykonal, v něj uvěřilo.
Mnoho lidí jako důkaz své nevíry v Boha uvádí, že kdyby Bůh byl, tak by se to nebo ono zlé nestalo. Většinou mluví o zločinech druhých lidí nebo přírodních katastrofách. K tomu většinou dodávají, že když byli malí, tak do kostela chodili, modlili se, ministrovali a byli u prvního svatého přijímání. A i když to mnohdy nevysloví, tak je posluchači jasné, že víra je pro malé děti a nerozumné lidi. To vše je plodem osobní a společenské pýchy. A pýcha předchází pád. Stejně smýšleli i Ježíšovi současníci – jen svým omezeným rozumem. O smrti Lazara Pán Ježíš říká: „To je nemoc k slávě Boží.“ A tak je to i s naším hříchem – hřích je smrt naší duše – v případě smrtelného a nemoc naší duše v případě všedního hříchu.
A duše je naše já, náš věčný život. S kým se z dnešního příběhu ztotožníme? S mrtvým, už zapáchajícím, ale vzkříšeným Lazarem? S plačící, poslušnou Marií? S věřící, praktickou Martou? S váhavými, bojácnými učedníky? S odvážným Tomášem? Se soucitnými židy? S těmi, kdo pro zázrak vzkříšení mrtvého uvěřili?
Hřích je smrt, hřích je sebevražda, hříchem sami sebe pohřbíváme, hříchem se stáváme nemocným, mrtvým, zapáchajícím Lazarem. Můžeme se stát Lazarem uzdraveným, vzkříšeným k životu? Tím, jehož vzkříšení se stalo velkou radostí? Jehož vzkříšení se pro mnohé stalo zdrojem víry v Boha?
„Můj Bože, věřím v Tebe, klaním se Ti, doufám v Tebe a miluji Tě. Prosím za odpuštění pro ty, kdo v Tebe nevěří, Tobě se neklanějí, v Tebe nedoufají a Tebe nemilují.“ (Modlitba anděla, kterou naučil děti ve Fatimě jako přípravu na svaté přijímání a zjevení Panny Marie v roce 1916.)
Ano, chce to dvě věci: VÍRU A POKORU. Společně s Martou vyznat: „Věřím že můj bratr vstane v poslední den. Věřím, že ty jsi Mesiáš, Vykupitel.“
A s velkou pokorou přijmout svátost smíření – svatou zpověď. Pro její dobré přijetí si připomeňme její průběh: 1. Prosba k Duchu Svatému. 2. Zpytování svědomí (například podle zpovědního zrcadla). 3. Lítost. 4. Předsevzetí. 5. Vyznání hříchů knězi ve svaté zpovědi. 6. Vykonání pokání, napravení škody.
Panno Maria, útočiště hříšníků, oroduj za nás!