Slova svatého evangelia podle Lukáše
Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně. (Luk 2,16–21)
Myšlenky z Božího slova
1. čtení (Nm 6, 22–27): „Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám…“ Existují dva způsoby, jak plánovat a prožít nastávající rok. První je „plánovat“ podle svých přání, a pak prosit Boha o požehnání. Druhý je „hledat před Boží tváří“, prosit Boha o poznání jeho záměrů s mým životem – a prosit o požehnání pro rozpoznanou cestu.
2. čtení (Gal 4, 4–7): „Bůh nám poslal do srdce Ducha, který volá: „Abba, Otče!“ Vánoce jsou obdobím, kdy můžeme obnovit vědomí, že v Synu jsme syny a dcerami – a proto smíme a „máme“ volat: „Abba, Tatínku“. A podobně jako dítě, i ty několikrát opakuj (třeba polohlasitě) ono prosté „Tatínku.“ Kéž tato modlitba nevymizí ze tvých rtů po celý nový rok!
Evangelium: „Maria to však uchovávala v srdci a rozvažovala o tom…“ (Lk 2, 19). – v čem se mohu nechat inspirovat Matkou Slova?
Jedno z blahopřání do dnes začínajícího roku 2024 by mohlo být, aby katoličtí křesťané čerpali rady pro svůj život z myšlenek, slov a skutků svatých, a ne od různých „celebrit“ (dříve nosili popravdě titul veřejní hříšníci).
Svatý jáhen Efrém (zemřel roku 373) je nazýván „loutna Ducha Svatého“. Když ho papež Benedikt XV. v roce 1920 prohlásil učitelem Církve, řekl tato slova: „Žádný člověk, ať je jakkoli schopen slova, není schopen popsat horoucí lásku svatého Efréma k svaté Panně.“
V jednom svém spisu svatý Efrém vkládá do úst Panny Marie tato slova rozjímání – takto si svatý učitel představoval naplnění slov dnešního evangelia „Maria to však uchovávala v srdci a rozvažovala o tom“ (Lk 2, 19).
Ten, který mi dopřál počít Syna, je současně jeden, a přece vícenásobný, patří zcela mně a celý světu. Když mě navštívil archanděl Gabriel, stala jsem se současně služebnicí a Matkou. Matkou Tvého božství, můj Pane a můj Bože, a Matkou Tvého lidství, mé dítě. Skrze Tebe, královský Synu, stává se i Tvoje služebnice královskou dcerou a dcera země je skrze Tebe, Synu nebes, pozdvižena až do nebes. Jsem na rozpacích, když vidím Tebe, od věčnosti zaslíbené Dítě, které své oči ustavičně upíná k nebeské říši a jehož rty se neslyšně pohybují. Tvoje mlčení mi připadá jako ustavičná rozmluva s Tvým Otcem. Jak ti mohu dát své mléko, Ty Prameni mléka, jak mám dát pokrm Tobě, který celý vesmír živíš ze svého stolu? Nevím, jak Tě mám nazvat, Prameni a Původce života. Mám strach říct Ti „synu Josefův“, protože nejsi z Josefova semene. Ačkoli pocházíš z jednoho jediného Otce, jsi Synem mnoha: Syn Boží, Syn člověka, Syn Davidův, Syn Josefův, Syn Mariin. Svět mě nenávidí, protože jsem Tě počala a porodila. Prameni života, zůstanu u Tebe, abych získala život. S tebou už není studna hlubokou šachtou, protože Ty pozvedáš člověka až k nebi. S Tebou již hrob není hrobem, protože Ty jsi zmrtvýchvstání. Jako Bůh jsi má Naděje, jako člověk jsi moje Láska. S úctou a láskou stojím před Tebou jako Tvá matka. Pro Tebe, Ty Moře bez břehů, jsem přístavem. Žalmy Tvého otce Davida, předpovědi Tvých proroků jsou ve mně velkým pokladem. Ty zaséváš klid a pokoj do srdcí rozzlobených a rozhněvaných, kteří přicházejí, aby Tě spatřili. Sladké dítě, ty děláš sladkým všechno, co je hořké. Kdo trpí a Ty na něho pohlédneš, zapomene na své utrpení. Kdo je smutný, zapomene na své soužení.
Bože, ty jsi vyvolil blahoslavenou Pannu Marii za Matku Spasitele lidského pokolení; dej, ať poznáváme, že ta, která nám zrodila původce života, stále se za nás u něho přimlouvá. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje navěky věků. Amen.