Slova svatého evangelia podle Lukáše:
V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví obětních zvířat. Řekl jim na to: „Myslíte, že ti Galilejci byli větší hříšníci než ostatní Galilejci, když to museli vytrpět? Ne, říkám vám, když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete. Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám, když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete.“ Vypravoval pak toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři: 'Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraž ho! Proč má zabírat půdu?' On mu však odpověděl: 'Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.'“ ( Lk 13,1–9)

Poutník NADĚJE prožívá dnes devatenáctý den svaté postní doby a devadesátý devátý den svatého roku.
Jedním ze základních prvků vztahu – ať už se jedná o vztah Boha a člověka nebo o vztah člověka s člověkem – jsou vzájemně položené otázky. Otázky a odpovědi na ně by měly sloužit k skutečnému prospěchu člověka, a ne jen k nasycení jeho přirozené zvědavosti.
První – nevyřčená – otázka vyplývá z textu vstupní modlitby dnešní mše svaté. Čím máme léčit svou hříšnost? Jaký je lék na naše hříchy? Co se týká našeho těla a jeho nemocí, máme na to odborníky a každé dítě od útlého věku je v této oblasti vzděláváno. Co se týká léčení našich hříchů – nic nebo skoro vůbec nic. Lék na hříchy, které má každý člověk, je LÍTOST, PROSBA O ODPUŠTĚNÍ, MODLITBA, PŮST A ŠTĚDROST. Tyto léky můžeme bez škodlivých nežádoucích účinků přijímat každý den v jakémkoli množství. Kde je vzít? Pán Bůh je nevyčerpatelná studna milosrdenství a dobroty.
V prvním čtení (Ex 3,1–15) Mojžíš, klečící na boso na svaté půdě, naslouchá Božímu hlasu. Dostává od Boha úkol: Vyvedeš můj vyvolený národ z egyptského otroctví do zaslíbené země. Jeho první otázka zní: „Jaké je tvé jméno, co jim mám říct?“ – „Já jsem, který jsem.“
Při jednom průzkumu mezi lidmi, kteří navštěvují v neděli bohoslužby, byla položena otázka: „Věříte v Boha?“ Ano odpovědělo v různých zemích Evropy 18–60 % „věřících“. A zase si můžeme vrátit k dnešní vstupní modlitbě: Věřím v Boha, který je nevyčerpatelná studna milosrdenství a dobroty? Klaním se společně s Mojžíšem skutečnému Bohu, s nejvyšší možnou pokorou?
Připomínám si alespoň občas slova dnešního žalmu č. 103: „Bůh léčí všechny mé neduhy, vykupuje mně ze záhuby. Bůh je milosrdný a milostivý!” Jak velikánská je jeho láska. Skrze Mojžíše nám oznámil také DESATERO.
Svatý Pavel varuje věřící v Boha: „Dávej pozor, abys nepadl“ (1 Kor 10, 12). Jaký je lék na to, abych neztratil víru? Pros společně s apoštoly každý den: „PANE DEJ NÁM VÍCE VÍRY!“ A věř – Bůh rád dá!
Po připomenutí černé kroniky ze Starého zákona, připomíná Pán Ježíš černou kroniku své doby. Ví, že až do konce časů budou lidé na prvním místě sledovat zprávy z černé kroniky. Napomíná své vrstevníky i nás: „Myslíte si, že ti, kteří tragicky zemřeli, byli větší hříšníci?“ A hned dává pravdivou, zachraňující odpověď: „NE, říkám vám – když se neobrátíte všichni podobně zahynete!“
Nad vchodem do jednoho římského kostela jsou tato slova, která pro každého z nás mohou být začátkem obrácení, které po nás Pán Ježíš chce: „Já však smím vstoupit do tvého domu Hospodine. Padnu na tvář před tvým svatým chrámem v bázni před tebou.“
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za odpovědi na naše otázky a milost být s tebou v kostele. Dej, ať v síle Ducha Svatého, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých tuto příležitost v této postní, jubilejní době často využíváme. Skrze Krista našeho Pána. Amen.