Slova svatého evangelia podle Jana:
Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána.“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu. (Jan 20, 1–9)

Blahoslavení, kdo neviděli a přesto uvěřili!
Mnozí z nás vzpomínají na rok Velkého Jubilea v roce 2000. Tehdy se naplnilo prorocké slovo dnes blahoslaveného polského primase tisíciletí Štefana kardinála Stefan Wyszyńského, které řekl po volbě nového papeže v roce 1978. Tehdy kardinálové překvapili celý svět volbou mladého, neznámého polského Karla kardinála Wojtyly – dnes svatého Jana Pavla II. Řekl mu tehdy: „Ty přivedeš Církev do třetího tisíciletí.“ A jeden z papežových činů v prvním roce třetího tisíciletí v roce 2000 bylo ustanovení svátku Božího milosrdenství a svatořečení jeho apoštolky svaté Faustyny.
Dnešní evangelium nás vede k poznání, že Pán Ježíš je skutečný, pravý a věčný POKOJ, po kterém touží srdce člověka. On nám dává sám sebe, pravý POKOJ – skrze větu „Ježíši, důvěřuji Ti.“ Větu, která stojí na začátku a v celoživotním průběhu našeho života s Božím milosrdenstvím.
Včera jsem stál za autem, na jeho dveřích kufru byla nálepka se tímto textem: „Lépe je být první v pekle, než druhý v nebi.“ Svět kolem nás tato slova vnímá jako vtipná, stojící za to, že z nich udělá nálepku, za kterou lidé dají peníze a vozí je na svém autě jako své heslo – logo.
Proto si dovoluji připomenout velmi vážně dvě skutečnosti – vám, kteří se dnešní oslavou Božího milosrdenství řadíte k Ježíšovým učedníkům. Jeden ze základů křesťanské NADĚJE (téma Jubilea 2025) je to, že život člověka na této zemi je jen částí naší existence, která bude pokračovat a nalezne svůj cíl na věčnosti! Církev musí stále tuto pravdu připomínat. Musí také připomínat, že nejvýš spravedlivý Bůh dává člověku Ducha Svatého na odpuštění hříchů! Těm, kteří mají moc je odpouštět i těm, kteří své hříchy vyznávají. NADĚJE, která nikdy nezklame, JE JEN V BOHU!
Peklo – nikdy a pro nikoho! Vždycky jen nebe. A je jedno, kdy anebo kolikátí v nebi budeme. Jak pokorně prosil Boha ve svých modlitbách jáhen Pavel Kilián, který svou obětavou službou a prací rozezněl víc jak čtyři sta zvonů, které nás vyzývají k pravidelné modlitbě: „Pane, prosím tě, pomoz mi, abych se alespoň do očistce po smrti dostal. Tam mám jednou – dřív nebo později – nebe jisté.“
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za svátek tvého milosrdenství. Dej ať se v síle Ducha Svatého, na přímluvu Panny Marie, andělů, svaté Faustyny, svatého Jana Pavla a všech svatých tvůj příslib milosrdenství na nás a těch, které nám svěřuješ, dokonale naplní. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.