Bílá sobota, říká se, je nazvaná podle bílých rouch, která měli katechumeni, již v tento den sestupovali do křestního pramene; i dnes se při křtu dospělého i dítěte dává šátek z bílé látky a říká se: „přijmi roucho bílé...“
Bílá sobota, den bez liturgie: až večer se bude slavit Vzkříšení – ale to bude už předvečer, vigilie, liturgie zítřejší neděle.
V některých asijských kulturách je bílá barvou smrti.
Bílá sobota je den klidu, den smrtelného klidu, den prvního posmrtného klidu, den Pánova spočinutí za stále ještě neodvaleným kamenem v hrobě, den mezi Jeho Smrtí a Vzkříšením.
Den, ve kterém žije naše společnost, společnost, ve které žijeme.
Ještě nepokřtěná.
Na polích neleží sníh, takže jen symbolicky je třeba chápat tyto verše, jako volání po Vzkříšení:

Bílá sobota

Na polích
bílý sníh
na stráních
leží sníh
na větvích
všude sníh
chlad a sníh
na duších
leží hřích
na polích
na větvích
všude hřích
na lukách
na polích
černý smích
černý smích
bezbožných
na srdcích
kamenných