Mnoho lidí si ve chvíli, kdy v jejich životě nastane krize, anebo když je nutno udělat nějaké důležité rozhodnutí, vzpomene na Pána Boha – a chtěli by slyšet jeho radu. „Aby existoval iBůh, na ploše bych ho měl a na cokoli zeptat bych se ho nestyděl...“ zpívalo se kdysi v jedné, svého času mezi mladými křesťany docela populární písničce (https://www.youtube.com/watch?v=D7bbXa_7OOU). „Tak, iBože, prosím veď mě, když nevím kudy kam...“
Ale většině lidí se v takové chvíli Boží rady nedostane: neslyší nic. Někteří, to jsou ti více věřící, se s tím smíří, třeba s poukazem na to, že Bůh je tajemný, neskonale svatý a přebývá v nedostupném světle... Jiní, ti vlažněji věřící, to mají Pánu Bohu za zlé – a další se v takové chvíli jen utvrdí v tom, že Bůh není.
Jde o lidi – píše Arthur W. Pink (1882–1952), vynikající evangelický učitel duchovního života – kteří se jen málokdy zabývali Bohem, dokud v jejich životě nedošlo ke složité situaci: „Dokud vše probíhalo hladce, ani je nenapadlo, aby svým životem těšili Boha. Když je však dostihly těžkosti, když se však ocitli v koncích ohledně rozhodnutí, jak se zachovat, najednou začnou být velmi zbožní, obracejí se k Pánu, snažně ho žádají, aby je vedl a ukázal jim svou cestu“ (česky viz A. W. Pink, Boží vedení, Poutníkova četba, 2014).
A Arthur W. Pink ze své dlouholeté duchovní praxe dále uvádí, že takoví lidé pak obvykle dělají unáhlená rozhodnutí a dostávají se do ještě větších problémů než na začátku. „Potom se utěšují: – Ale já usiloval o Boží vedení!“
Pink, pro někoho možná až příliš přísně, pokračuje: „Bůh se takto nenechá vysmívat. Pokud během příjemné plavby ignorujeme nároky, které na nás klade, nemůžeme počítat s tím, že nás zachrání, když přijde bouřka...“
Ale to by přece měl – vždyť je milosrdný, napadne nás.
Jenže Bůh nám neprokazuje milosrdenství, když my sami nejsme milosrdní. Pán Ježíš to říká jasně ve svém podobenství o služebníkovi, kterému, když neměl čím zaplatit, byl odpuštěn dluh deset tisíc hřiven (ekvivalent několika set milionů korun současné české měny), ale tento služebník hned vzápětí dal zavřít do vězení svého spoluslužebníka kvůli dluhu ve výši pouhých sto denárů (několik tisíc korun). „A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. Tak bude,“ komentuje sám Ježíš toto podobenství v Matoušově evangeliu, „jednat s vámi i můj nebeský Otec...“ (srov. Mat 18, 23–35). Jakou měrou měříme, takovou nám bude naměřeno (Mat 7, 2), a to platí nejen pro náš poměr k bližním, nýbrž i k samotnému Bohu. Mírou své lhostejnosti k Bohu ve chvílích, kdy se nám daří dobře, si určíme míru Božího „mlčení“ ve chvílích, kdy bychom Boží hlas najednou chtěli slyšet.