Pro mnoho z nás je oceán pedofilních zločinů spáchaných katolickými duchovními v uplynulých desetiletích, páchaných nadto jako v nějaké ďábelské koordinaci v nejrůznějších zemích kolem dokola celého světa (a stále vyplouvají na povrch nové a nové případy) cosi nepředstavitelného a nepochopitelného; nerozumíme tomu, jak se něco takového vůbec může stát, natož v církvi, natož ze strany kněží, natož v takto šíleném rozsahu.
Jak se s tím vyrovnat?
Mlčet a tvářit se, že se nic nestalo? Účinná – a mezi křesťany dosti rozšířená metoda.
Jiná metoda je dokazovat si, že toto zlo do církve proniklo zvenčí – a my tudíž jsme nevinní, vinní z našich řad jsou vlastně jen ti, kteří v církvi „otevřeli okna“ a tím mohlo zlo dovnitř– a jsme u kritiky Druhého vatikánského koncilu. Odmítání koncilu je pro některé křesťany lék na všechno. Pedofilní zločiny, předtím ojedinělé a zcela bizarní, se přece změnily ve skutečný proud v 60. a 70. letech minulého století, takže souvislost s koncilem je tu nasnadě. 60. roky byly bouřlivé, a tudíž církev měla zavřít okna a ještě je utěsnit.
Ale co takovýto postoj dělá z evangelia? To má evangelium tak malou sílu, že pokud nezměníme církev v nedobytnou pevnost a ještě lépe v protiatomový kryt, tak nám svět evangelium zničí? Máme evangelium zakopat, jako ten špatný služebník v podobenství o hřivnách, abychom o ně nepřišli?
Pán Ježíš řekl: „Já jsem přemohl svět!“ (Jan 16, 33). Tak je to!
Podle mého názoru to zlé, co se stalo (začalo dít), má hlubší původ a hlubší kořeny. Tyto zločiny nevešly do církve zvenčí, vždyť nikde na světě, v žádné zemi, kde se toto dálo, nebyla a není instituce, vážná a vážená instituce, kde by tolik lidí odpovědných za výchovu dětí napáchalo takovéto množství pedofilních zločinů. Zlo přišlo zevnitř, ze zkaženého srdce některých kněží. Pán Ježíš nás učí: „I vy jste natolik nechápaví? Nerozumíte, že nic z toho, co vchází do člověka zvenčí, ho nemůže poskvrnit, protože to nevchází do srdce?“ (Mk 7, 18 – 19a). Pán Ježíš to řekl o rituálně nečistých potravinách. Samozřejmě, nečisté potraviny můžou člověka i zabít, ale ne duchovně poskvrnit. Podstatné je kritérium, jež tu Pán uvádí: rozhoduje to, co vchází do srdce. Nic zvenčí nás nemůže duchovně poskvrnit, nevchází-li to do srdce.
Ovšem lék není obrnit se, obehnat hradbami a nepřijímat ze světa nic – to bychom svět nemohli oslovit a hlásat evangelium (někteří křesťané už svět ani oslovit nechtějí, vystačí si sami), řešení je udržovat si stále srdce bdělé a čisté; pak můžeme „sníst“ cokoli, převzít jakoukoli vnější formu, „přizpůsobit se“ ve smyslu svatého Pavla, který píše, že všem se chce stát vším, Židům Židem a Římanům Římanem...
Pán Ježíš pokračuje: člověka neposkvrňuje to, co do něj vchází, ale to, co z něj vychází: „Neboť zevnitř, z lidského srdce, vycházejí zvrhlé záměry: prostopášnosti, krádeže, vraždy, cizoložstva, chamtivosti,  zlovolnosti, lest, necudnost, závist, pomluva, pýcha, pošetilost; všechny tyto špatné věci vycházejí zevnitř a poskvrňují člověka“ (Mk 7, 21 – 23). A dnes je to stejné, jen mnohdy ještě horší: ne z vnějšku, ale ze srdce vychází pedofilie a poskvrňuje člověka.
Jistě se (aspoň myslím) shodneme, že do srdce křesťanům vešlo ze světa mnoho zlého: podle mého názoru v 60. letech pronikla do církve touha po blahobytu, který začala prožívat celá západní společnost, a poživačná morálka. Přestali jsme se postit (úplně) a začali jsme se málo modlit. V jedné diskusi o církvi řekl jeden kněz, pravda, už velice rozčilený, jednomu laikovi: „Postil ses v pátek? Tak vykonal jsi aspoň nějaký jiný skutek pokání? Cože? Že ne? Tak to nemáš lásku k církvi - a drž hubu!“ Ale spojuje-li se tato hédonistická morálka s koncilem, který přece nic takového nehlásal, právě naopak, je to ďábelská vějička, past, do které se někteří katolíci Bohu žel nechali chytit. Autentické koncilní dokumenty ve skutečnosti vůbec nečteme a koncil je pro mnoho katolíků jen pár frází, které nikde v koncilních dokumentech nenajdeme. Každý koncil, i Tridentský i První vatikánský i Druhý vatikánský – každý je dílo Ducha Svatého.
Papež František, zástupce Ježíše Krista na zemi, nás vyzval, abychom se modlili a postili, abychom, všichni, biskupové, kněží i laici, činili za tyto zločiny pokání, protože se nás všech týkají. A nevidí je izolovaně, nýbrž v souvislosti se zneužíváním nauky církve a moci.