Byl Pán Ježíš zde na zemi šťastný?
Jak bychom odpověděli?
Ozývají se různé odpovědi – a nové otázky.
„Jestli byl Pán Ježíš zde na zemi šťastný? To je nesmyslný dotaz! On sem přece nepřišel proto, aby tu byl šťastný, ale aby nám zvěstoval slovo Boží a aby nás svou obětí na kříži spasil...“
„Ano, ano! Ale byl při plnění tohoto svého svatého úkolu tady na zemi šťastný?“
„Ale samozřejmě, že byl! Plnil Otcovu vůli – a každý, kdo plní vůli nebeského Otce, je šťastný!“
„I když byl pokoušen na poušti?“
„I když se zlobil na apoštoly, když říkal: Jak jste těžkopádní a nechápaví? I když měl konflikty s farizeji, ze kterých po celou dobu svého veřejného působení prakticky nevyšel? I když se zlobil na jejich zatvrzelost a nevěru? Když plakal nad smrtí svého přítele Lazara?“
„Pán Ježíš, i když byl druhá božská osoba, prožil od svého vtělení normální lidský život, s jeho světlými místy i stíny, s jeho radostmi a trampotami...“
„Ale kdo trpěl tak jako on? Nezlobte se – to nebyl normální lidský život. Mluvíme často o následování Krista – ale nemyslíme to vážně; respektive myslíme to tak jako odcaď až potud, kdo prosí o to, aby Pána následoval až do houfu otrlých římských vojáků, kteří mu drsně posmívali a bili ho? Kdo si umí představit barbarství antického trestu bičování – a kdo by jej chtěl prožít? O křížové cestě a smrti na kříži ani nemluvě.“
„Takže byl Pán Ježíš šťastný i v Getsemanské zahradě, tehdy, když opuštěn od apoštolů prosil: Pane, odejmi tento kalich ode mne?“
„Ne, lidsky řečeno nebyl... Nemohl být, když takto prosil... “
Pojem štěstí je matoucí a neměli bychom ho používat, alespoň tehdy ne, když mluvíme o Bohu a náboženství. Štěstí rovná se: úspěch v zaměstnání – mraky peněz, vila, daleké cesty, atraktivní partner/ka (a nedej Bože, pro někoho i mraky partnerů/partnerek...), hodně zdraví, chytré děti... Anebo, otočme list, jiné štěstí, štěstí ve smyslu mír a duševní pohoda, vyrovnaný život v dostatku, ale ve skrovných materiálních poměrech, jít si jako v té překrásného básni od Františka Ladislava Čelakovského „přes psoty a sloty, jen když já mám zdravé nohy, k tomu dobré boty“? Nezávidět a netoužit po ničem, co je příliš vysoko, „však na pány v krytém voze taky někdy trhne, jednou se jim kolo zláme, jindy vůz se zvrhne“? Takže tak?
Nezlobte se. Ani jedno, ani druhé.
Tradice českých překladů Bible užívá termín blahoslavenství, blahoslavení a říká se, že to znamená štěstí a šťastný. Ale přečteme-li si pátou kapitolu Matoušova evangelia, kde je výčet osmera blahoslavenství, a nahlédneme-li do různých překladů, zjistíme, že blahoslavenství je něco, s čím překladatelé zápasí, že je to skutečnost, která tak úplně není z tohoto světa, kde žijeme. Štěstí jsou jednak hezké věci, šťastní jsou ti, kdo mají čisté srdce, kdo šíří kolem sebe pokoj, kdo jsou milosrdní, ale některá blahoslavenství jsou z hlediska štěstí, jak mu běžně rozumíme, více či méně podezřelá, „blahoslavení tiší“, „blahoslavení, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti,“ „blahoslavení, kdo mají duši chudého“ (překlad české Jeruzalémské bible) – ale jiná jsou přímo výrazem neštěstí: „blahoslavení zarmoucení“, „blahoslavení pronásledovaní pro spravedlnost“. A – co je nejpodstatnější – u všech blahoslavenství čteme odkaz na budoucnost, na život věčný: až tam se naše touha po štěstí, kterou všichni tak silně cítíme, dokonale naplní; zde na zemi nikdy.
Křesťanský pojem štěstí obsahuje oboje: štěstí života v míru a skromné spokojenosti („honosný způsob života“ Bible jasně odmítá) – a kříž: to je neúspěchy, námahy, bolesti, trápení, zklamání, opuštěnost a všechno, co si pod pojmem kříž dokážeme představit. A kříž je, jak říká Pán Ježíš, „každodenní“. Tedy žádné štěstí z barevného prospektu.
Hovořit o štěstí bez jediného slova o kříži, o Kristově i našem každodenním kříži, jak se v poslední době leckdy děje, je podvod a zrada na na evangeliu.