Protože se blíží tradiční, věhlasná a brněnská kulturní akce zvaná Noc dvorků, kde se nedočkavé publikum dožaduje premiéry nových dramat, bylo nutno usednout k počítači a začít tvořit nové dramatické dílo s hravým a snad atraktivním názvem Rychlé šípy čtou Tomáše Akvinského; zápletka byla v mysli dramatikově zhruba načrtnuta, nezbylo než převést ji na dialogy a v určité fázi nahlédnout do Summy svatého Tomáše Akvinského, aby brilantnost Tomášových úvah dodala příběhu patřičný lesk, a snad i vtip.
Na jednom z vytipovaných míst se však mysl autorova nechala unést slovy: „Neboť tutéž větu dokazuje hvězdář a přírodozpytec, například, že země jest kulatá. Avšak hvězdář prostředky matematickými čili ze hmoty vyvozenými, kdežto přírodozpytec pomocí toho, co vidí na hmotě“ (Summa, I q. 1 a. 1 ad 2).
„Ha!“ vykřikl by Rychlonožka, „proč tedy všichni plantážníci opakují, že středověk tvrdil, že země je placatá? Taková věc nikomu neprospívá a někomu škodí (II-II q. 110 a. 2 arg. 2).“ Mirek Dušín, protože byl starší a zkušenější, by řekl: „Možná je to ještě horší. Možná se poškozením jednoho zamýšlí užitek druhého (II-II q. 110 a. 2 co). Musíme jít znovu do Stínadel zjistit pravdu!“
A šli by a zjistili asi tolik:
Jak Tomáš Akvinský ukazuje, středověk samozřejmě bez problémů akceptoval antickou znalost a důkazy toho, že je země kulatá; ani ve 13. století, ani později s tím nebyl žádný problém. V rámci boje proti katolické církvi ovšem pozdější osvícenecká staletí neváhala vyrobit a ve vzdělávacím systému pečlivě replikovat (dnes tak oblíbené) fake news, aby mohla vylíčit, jak slavně vítězí síly pokroku a vědy nad „tmářstvím“.
Příkladem takového psaní byl Kolumbův životopis od Washingtona Irvinga (žil 1783 až 1859), který necítil potřebu držet se historických skutečností a Kolumbův plán popsal jako střet sil pokroku a vědění se světem nevzdělanosti a zpátečnictví. Aby byl kontrast větší a vítězství sil pokroku o to jasnější, vyšperkoval své vyprávění tvrzením o dobové víře v plochou zemi. Bez většího ověřování to po něm převzali jiní a dodnes se tak, zvláště v americkém systému, tento omyl pečlivě pěstuje. 
Inu, když jde o středověk, dnešní člověk uvěří čemukoliv. Třeba i tomu, že scholastika se zabývala otázkou, kolik andělů se vejde na špičku jehly.
Ale kdo vyrazí s Rychlými šípy do Stínadel, zjistí, jak to opravdu bylo!

Více si můžete přečíst: https://www.vaticanobservatory.org/sacred-space-astronomy/washington-irvings-columbus-and-the-flat-earth/