Babiš jede. Spravuje stát jako firmu. A voličské preference mu neklesají (nebo klesají jenom nepatrně). Pracovníci jeho firmy ničí pole jeho konkurentů. A jeho média, jeho soukromá i jeho „veřejnoprávní“ čili státní, o tom mlčí. On sám zastrašuje poslance a upírá mu právo klást ministrovi otázky – protože takový poslanec, a to je pravda, se choval tak říkajíc nekoaličně. Jak na něj? Přinést na jednání sněmovního výboru složku se jménem hříšného poslance a začít mu z ní předčítat... Kdybychom nevěděli od slovenského soudu první i druhé instance, že Andrej Babiš nikdy žádným estébákem nebyl – řeklo by se, že tohle je přece typicky estébácké jednání; ale takhle ne, takhle to byla jenom náhodná koincidence.

Když byl křik opozičních poslanců kvůli takovému chování už příliš silný, vzkázal premiér z ničeho nic Andreji Babišovi, že by se měl vzdát řízení svých firem. Což premiér předtím několikrát akceptoval, ba obhajoval... A Babiš zareagoval esemeskou, ať premiér, když to přeložím do jasné řeči, zváží, jestli chce vládnout s Babišem a jeho firmami – nebo nevládnout, a postaral se, aby text SMS byl zveřejněn – vyhrožování neboli zastrašování, to je společný jmenovatel všech Babišových kroků z poslední doby.

To je nová melodická linka. Generálbas pod ní, který jede neustále, jako stroj, to je Babišova ziskuchtivost. Státní dotace na biopaliva první generace, tedy na produkty, od kterých se už v Evropě ustupuje. K tomu investiční pobídky, hodně přes miliardu pro různé Babišovy firmy. Investiční pobídky jsou normálně vázány na příslib vytvoření nových pracovních míst, to ovšem neplatí pro firmy ministra financí: ten může dostat investiční pobídku, i když nevytvoří jediné nové pracovní místo, jak se ukázalo.

Ale Babiš podniká i v zahraničí. V Německu má vysoce ziskovou chemičku bez dotací, zato na rodném Slovensku, kde se rýsovalo, že nedostane požadovanou investiční pobídku, stačilo, aby pohrozil, že svoji firmu ze Slovenska odvede, a pobídka přiletěla.

Andrej Babiš se samozřejmě nijak neliší od oligarchů, kteří neradi platí daně, a to nejen v malém po příletu z USA. Jenže na rozdíl od nich o vybírání daní často mluví. A také jedná: živnostníci a drobní podnikatelé si budou muset pořídit registrační pokladny napojené direkt na samo Ministerstvo financí a už nebudou moct nepřiznávat tržby. Příliš peněz to sice státu nepřinese, jak říká i samo Ministerstvo financí, ale narovná se tím podnikatelské prostředí, jinak prý u nás velice nerovné. Když odborníci sečetli, kolik suma sumárum osmero firem Babišova holdingu Agrofert zaplatí na daních a kolik dostane z veřejné ruky na různých dotacích, vyšel z toho Babiš vůči státu se ziskem. Tedy aktivně.

Preference mu ovšem neklesají. Řídí stát jako firmu.