Takže kvóty pro přerozdělení imigrantů v Evropské unii platit budou. Včera (22. září 2015) o tom rozhodli hlasováním ministři vnitra členských zemí: diktát... – konec státní suverenity... – událost srovnatelná s březnem 1939 a srpnem 1968... Míra rozčilení je různě odstupňovaná, ale přehlasování Česka, Slovenska a Maďarska ostatními 24 členy Evropské unie (Polákům se nakonec – a řekl bych, že pochopitelně – do konfliktu s Evropskou unií nechtělo a jako čtvrtá země Visegrádské skupiny je – dočasně? – nahradilo Rumunsko) odmítá naše politická scéna unisono, jednotně, silně, odprava doleva... Jediný významný politik, od kterého by se – na základě jeho předchozího vyjadřování – dalo čekat určité pochopení pro názor západní a severní Evropy, totiž předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg mlčí...
Není nic příjemného být v opozici vůči celému národu – a píše se mi to tedy opravdu těžko, ale přijaté rozhodnutí považují za rozumné a s pozicí České republiky a jejích tří spojenců nesouhlasím. Dokonce bych řekl, že mi postoj a způsob jednání mých zástupců na evropské scéně připadá nedůstojný a trapný... Češi nenavrhli žádnou vlastní alternativu řešení, jen fráze a fráze a fráze: že kvóty problém uprchlíků neřeší (a říkal snad někdo, že řeší? jde o to, postarat se o lidi, kteří již jsou zde), že problematika se musí řešit v zemích, kde vzniká (vysvětlil někdo z českých politiků konkrétně jak? navíc: kterak to souvisí s potřebou akutně a rychle pomoci zemím, jež v tuto chvíli už jsou uprchlíky zahlcené?), že uprchlíci do České republiky nechtějí (platilo by to, i kdyby zde dostali laskavé přijetí a dobrou práci? myslím, že ne...). A že sice nějaké uprchlíky přijmeme – ale jen dobrovolně (a tak málo, že to žádná skutečná pomoc přeplněným zemím nebude)...
Solidarita Čechů se limitně blíží nule: byli bychom ochotni upustit trochu peněz či dopřát některým svým státním úředníkům výlet do Itálie (aby tam neschopným Italům pomáhali s vyřizováním agendy uprchlíků – může se někdo divit, že na takovou „velkorysou“ nabídku Italové ani neodpověděli?).
Výčitky některých italských a německých politiků, že solidarita nás zajímá jen, když k nám tečou ze Západu peníze, jsou naprosto oprávněné. Češi uprchlíky nechtějí a problémy jiných zemí EU je nezajímají. Své evropské spojence či spoluobčany se nám podařilo dokonale naštvat.
Rozhodování, kdy se v závažné věci nenajde konsensus a věc se prohlasuje silou většiny, je v Evropské unii zcela výjimečné, popravdě řečeno, nevzpomínám si, kdy se tak naposledy stalo. A nebylo by tomu tak ani dnes, kdyby Češi byli o kousek víc ochotní ke kompromisu.
Arogance moci.... Diktát... Konec státní suverenity... Tak to nyní slyšíme. Jenže je to jen problém čtenářské lenosti. Možnost přehlasování je v nyní platné Lisabonské smlouvě obsažena. Takže dosavadní propagátoři Evropské unie, kteří teď nyjí a lijí krokodýlí slzy, co že se to stalo (na prvním místě autor celé přehršle knih o krásách EU a nyní předseda ODS Petr Fiala), vzbuzují prostě dojem, že si asi Lisabonskou smlouvu dost podrobně nepřečetli...