Pomalu se srovnávám s tím, že USA jsou zemí, kde vládne muž, jenž se ve volební kampani posmíval postiženému člověkovi pro jeho postižení, jenž urážel ženu (ne svoji) kvůli tomu, že může mít menses, a urážel rodiče vojáka, který padl za USA, kvůli jejich muslimské víře. S tím mám veliký problém, s tím mám veliké tra(m)pení.

Donalda Trumpa jsem ovšem odsoudil ještě než se stal prezidentem, ještě než se rozhodl kandidovat: člověk, který svůj majetek získal na neštěstí druhých lidí, tedy organizováním hazardu, a zvyšováním cen nemovitost ve chvíli, kdy je někdo opravdu pozřebuje, tedy pozemkovou spekulací, což není nic jiného než legální forma vydírání, takový člověk vzbuzuje můj odpor. O jeho osobním a sexuálním životě už ani nemluvě.

Co může přinést dobrého taková nemravná, hluboce do základů zkažená osobnost? 

Jeho první kroky v úřadě? Podle předvolebního slibu zrušil financování potratových programů z vládních fondů – to je dobře, potraty jsou, jak řekla Matka Tereza, největší bídou současného světa. Od sedmdesátých let vždycky demokratičtí prezidenti vládní financování potratů zaváděli a republikánští rušili. Těžko bylo možno předpokládat, že by Trump jednal jinak. Ovšem ještě před pár lety, než objevil mezeru na trhu a stal konzervativním kandidátem, Trump na potratové programy přispíval ze svých vlastních peněz.

Možná je Obamova zdravotní reforma, tzv. obamacare, skutečně příliš nákladná, možná opravdu ochromila americký trh se zdravotním pojištěním. Ale nepochybně zlepšila péči o nejchudší Američany, jejichž zdravotní stav je – podle relevantních průzkumů – horší než zdraví obyvatel africké rozvojové země. Potřebovali by pár desítek tisíc Albertů Schweitzerů. Prezident, který obamacare začal omezovat a rušit, aniž by předem položil na stůl smysluplnou alternativu, vzbuzuje moje odsouzení a nesouhlas.

Slyšel jsem názor, že paní Clintonová a její tým si prohrát zasloužili. Souhlasím. Když jsem v nočním (pro nás nočním) čase sledoval přímý přenos jedné z předvolebních debat a slyšel její plaidoyer pro potrat v devátém měsíci těhotenství, šel mi po zádech mráz silněji než při jakémkoli jiném v noci vysílaném hororu; a ptal jsem se sám sebe, zda se už americký liberalismus nepřibližuje k fašismu. Paní Clintonová a její tým si zasloužili prohrát, to ano – ale hned se musí dodat, že Donald Trump a jeho tým si v žádném případě nezasloužili zvítězit. Ostatně – paní Clintonová v jistém smyslu vyhrála (na to by Trump neměl zapomínat!), totiž v tom, že více Američanů chtělo v Bílém domě ji než Trumpa. Průzkumy veřejného mínění nelhaly, když jí předpovídaly sice slabou, ale přece jen převahu. Ovšem šlo o volby, nikoli o referendum. USA jsou federací a systém posiluje identitu států s méně obyvateli. A Trump podle všech tamních pravidel i s menším počtem hlasů jasně vyhrál.

Vyhrál – a přitažlivost moci znovu potvrzuje, jak je neodolatelná, pro ženy i muže. Moderátorka českého Rádia Zet, součásti BBC, se ve vysílání rozplývala nadšením nad Trumpovým novým účesem. Když je někdo americkým prezidentem, je ovšem nejen krásný, nýbrž i duchovní: český kněz Antonín Dohnal, sídlící nyní v Doněcku a nazývající sám sebe „byzantský katolický patriarcha Eliáš“, ocenil „obrodný proces“, který Trump započal, a vyzval k postavení papeže Františka před mezinárodní soud za „trestný čin hrubého očernění s cílem morální likvidace prezidenta“. A český konzervativec Roman Joch označil Trumpovu vládu za konzervativní tým snů; jako součást snu vidí i bývalého manažera společnosti Exxon vyznamenaného Vladimirem Putinem a nového ministra energetiky, který se nikdy energetikou odborně nezabýval a jehož jedinou kvalifikací je, že odmítá teorii o globálním oteplování. V Trumpově týmu jistě jsou i úctyhodné osobnosti (a o tom ví Roman Joch nepochybně víc než já), na prvém místě asi viceprezident Mike Pence – což je ovšem v americké vládě vysoko postavená nula, jakýsi ministr bez portfeje. A podstatné je, jak bude působt, co udělá se s větem tato vláda jako celek. A v čele konzervativního týmu snů je totiž pán, který ještě před několika lety podporoval demokraty a pravděpodobně po celé roky neplatil daň z příjmu. Jako první prezident USA odmítl v předvolební kampani zveřejnit své daňové přiznání – a prošlo mu to. To je – zlý sen. Nebo už nevím, v tomto postmoderním zmatku, co jsou to skutečné konzervativní hodnoty.