První důležité rozhodnutí učinili delegáti hned zkraje, když rozhodli, že mimořádný sjezd ČSSD v Hradci Králové bude celý přístupný novinářům: jistě několik ublížených a agresivních projevů v důsledku toho nezaznělo a jednání se, myslím, výrazně zkrátilo.
Jinak prvním vrcholem jednodenního nedělního (18. 2. 2018) sjezdu byly projevy hostů, slovenského premiéra Roberta Fica – a zejména čerstvě znovuzvoleného českého prezidenta Miloše Zemana. Zeman přinesl na sjezd aktovku Andreje Babiše a položil ji na stůl; neměl s tím ale žádný velký úspěch: skoro půlka sálu mu po projevu nezatleskala. Ovšem více než půlka mu zatleskala: kdyby měli sociální demokraté úctu sami k sobě, museli by ho vypískat všichni. Copak je to možné, aby politik, který sám kdysi prohlašoval, že chce vejít do Strakovy akademie hlavním vchodem, vykládal nyní delegátům strany, jíž už dávno není členem, že se nemají „hrnout“ do vlády, ale namísto toho podpořit vládu jiné strany – a sami se spokojit s posty „náměstků a odborníků“? Kdo to, připomeňme si, ještě nedávno odsuzoval samu existenci politických náměstků jako největší zlo? Těžko si myslet, že někdo bude – a v dnešní době obzvlášť – vstupovat do nějaké politické strany proto, aby místa (a proč hned říkat koryta – prostě pozice) získával kdosi jiný? Politika je soutěž o moc, tak je to – v demokracii – samozřejmé a normální. Pořád jsme to, zdá se, ještě nenaučili.
A odnaučuje nás to vytrvale i hlavní postava sociálnědemokratického sjezdu – předseda hnutí ANO Andrej Babiš; o něj šlo v Hradci Králové především, totiž o to, zda s ním bude ČSSD vládnout, nebo ne.
V prvním kole volby předsedy ČSSD získali uchazeči, jen s mírným zjednodušením řečeno, o to více hlasů, oč více prosazovali společné vládnutí s Babišem.
Vítězem prvního kola volby se stal jihočeský exhejtman a spoluzakladatel stranické platformy Zachraňme sociální demokracii Jiří Zimola, patrně za to, že hlasitě prohlašoval, že jemu pro společné vládnutí s Andrejem Babišem nevadí ani jeho trestní stíhání. Zimola se nakonec stal „jen“ statutárním místopředsedou, tedy druhým mužem ve straně, ale jeho hvězda, troufnu si předpovídat, je na vzestupu a při příští volbě předsedy ČSSD, která by se měla konat už za rok, se postaví patrně právě on do čela staré levicové strany...
To ovšem není ani trocbhu dobrá zpráva: Zimola je extremista, demagog, vášnivý a emocemi nabitý nepřítel křesťanství – asi jediný člověk ve špičce ČSSD, který má šanci vzít levicové voliče Tomiovi Okamurovi a vrátit se zase k sociálním demokratům... Jak říkám: první stupeň jeho nástupu k moci, jehož jsme byli v neděli v Hradci Králové svědky, není dobrá zpráva.