Sledujete situaci v oblasti východní Ghúta v Sýrii? Nebo vám už také všechny zprávy o válkách, humanitárních krizích a masakrech – jsou-li mimo Evropu – splynuly do jedné, vnitřně nerozlišené šmouhy krve?
Východní Ghúta představuje poslední území v okolí Damašku, které syrský prezident Bašár Asad ještě nemá pod kontrolou; enkláva se čtyřmi sty tisíci obyvateli ve dvaadvaceti městech a vesnicích je již pět let zcela obklíčena Asadovými vojsky. Asadovo letectvo zaútočilo na východní Ghútu 18. února. Šlo o teroristický útok, jehož cílem bylo především zastrašit, psychicky zlomit lidi odmítající vládu syrského diktátora. Bomby dopadaly hlavně na civilní obyvatelstvo, nálety nešetřily ani nemocnice: stovky obětí, desítky mrtvých dětí. Dětský fond OSN (UNICEF) v dramatickém prohlášení uvedl: „Došel nám slovník pro vyjádření toho, co se děje ve východní Ghútě...“
Rusko, které vojensky a politicky podporuje, a chtělo by se říct umožňuje, Asadův režim, se snažilo v Radě bezpečnosti OSN zablokovat či aspoň zdržet rezoluci, která by masakr ve východní Ghútě zastavila, jedná se prý o boj proti teroristům. Když se ukázalo, že podpora rezoluce je silná nejen u vlád USA, Francie a Spojeného království, ale i všech nestálých členů Rady bezpečnosti a že by se Rusko v této věci lehce mohlo dostat do izolace, s příměřím nakonec souhlasilo; ale ještě pak několik dní trvalo, než Asadův režim skutečně bombardování zastavil aspoň na několik hodin denně a dovolil několik (málo) transportů humanitární pomoci.
Kde jsou početní čeští obdivovatelé Ruska? Proč nechválí? A kde jsou syrští křesťané, kteří bohužel podporují Asadův vražedný režim? Proč mlčí? Ani A, ani B, ani chvála postupu vlády, pro kterou mají stále jen výrazy uznání, ale ani odsouzení obětí – které si snad zásah zasluhují, když jsou proti vládě? I jim došel slovník?