Přece jen jsme se Slovenskem spojeni tisícerými pouty; především proto, že si stále ještě rozumíme, že jazyk toho druhého je srozumitelný.
Měl jsem pocit, že jsou to Slováci, ne Češi, kdo chce vzájemný kontakt držet jaksi v mezích, nepěstovat s námi o mnoho víc kontaktů než třeba s Poláky nebo Ukrajinci... Koneckonců nebyli to Poláci ani Ukrajinci, nýbrž Maďaři a Češi, kdo někdy v dějinách oficiálně popíral existenci samostatného slovenského národa.
Ale jak se zdá, když jde do tuhého, a málokdy jde tak do tuhého jako letos před druhým kolem prezidentských voleb, začnou se přece jenom Slováci obracet k bratom Čechom.
Čtrnáct dní není dlouhá doba a oba kandidáti, kteří se dostali do druhého kola, počítají každou hodinu. Reprezentantovi současných mocenských struktur na Slovensku Maroši Šefčovičovi to stálo přesto za to, vyrazit do zahraničí a říct si o podporu českého prezidenta Miloše Zemana. Ne třeba polského nebo rakouského prezidenta.
A na titulním listě časopisu .týždeň se Zuzana Čaputová, liberální kandidátka vnímaná jako alternativa k současným mocenským strukturám na Slovensku, dojatě usmívá, zatímco český kněz Tomáš Halík jí dělá křížek na čelo. Žádný kandidát ve druhém kole volby českého prezidenta by se myslím nenechal vyfotit, jak přijímá požehnání od jakéhokoliv kněze...
Pro Slováky, na rozdíl od Čechů, je náboženství důležité – ale nechtějí si je připustit příliš k tělu. Mocnou církev si nepřejí, otevřeně křesťanský kandidát František Mikloško totálně propadl už v prvním kole. Zato ve druhém kole se liberálka Čaputová a kandidát podporovaný sociální demokracií a bývalý komunista Šefčovič vzájemně předhánějí, kdo že víc podporuje „křesťanské hodnoty“. „Křesťanské hodnoty“ jsou pro Slováky poslední pojistkou proti sociálním experimentům a vůbec rozkladu ve společnosti.
Zuzana Čaputová se vyslovila pro podporu registrovaného partnerství homosexuálů i pro adopcí dětí homosexuálními páry. Když viděla, jak jí to uškodilo, prohlásila, že je věřící a že spiritualita (co to je v jejím pojetí?) prý představuje velmi důležitou součást jejího života. A že registrované partnerství ani adopci dětí homosexuály nebude jako prezidentka prosazovat; tedy cosi v duchu staré anekdoty z totalitních časů: „Své názory mám, soudruzi, ale zásadně s nimi nesouhlasím.“
Když čtu, že Tomáš Halík Zuzaně Čaputové „velmi pekne“ řekl, že konzervativní hodnoty se vůbec nevylučují s liberálními názory, dostávám osypky. Tomáš Halík je schopen spojit a rozpojit cokoliv s čímkoli, když se mu to bude hodit. A mít slovenskou prezidentku jako další položku v seznamu celebrit, kterým radil, mu stojí za cokoli, i za konzervativní hodnoty (už bez uvozovek), se kterými on sám, jak mnohokrát ukázal, nesouhlasí.
Ale myslím, že bych se neměl vyhnul konkrétní odpovědi: kdybych byl Slovák, volil bych, jakkoli nerad, přece jen Zuzanu Čaputovou. Jedna věc jsou názory, které ten či onen politik vyznává, důležitější je, co mu společnost, ve které působí, dovolí. A slovenská společnost je stále ještě natolik ovlivněná křesťanstvím (a funkce prezidenta má natolik omezené pravomoci), že uplatnění názorů Zuzany Čaputové zatím skutečně nehrozí. Jinak je Zuzana Čaputová, jak se zdá, paní poctivá a inteligentní.
Ale Marián Šefčovič by znamenal jen další posílení toho, co je pro současné Slovensko největší neštěstí, totiž propojení politiky, ekonomické moci a – kdesi v pozadí, ale účinně – i zločineckých struktur.
Předvolební průzkumy ukazují, že podobně smýšlí zřetelná většina slovenských voličů. Že Marián Šefčovič už jen zmírňuje svůj budoucí volební debakl.