Když uvidím obrovský baner s tváří Milady Horákové a nápisem ZAVRAŽDĚNA KOMUNISTY – má první, spontánní reakce je, že se leknu: To ne, tohle se přece nesmí, komunisti se budou mstít! Tak hluboko tkví ve mně strach, jejž do mě naroubovala tři desetiletí vědomého života prožitého v komunistické diktatuře. Teprve druhá myšlenka je: Vždyť je to pravda – a je dobře, že někdo věnuje čas a peníze, aby byla takto zřetelně hlásána právě tato pravda. Zamlčovaná i zpochybňovaná mocnou vládnoucí (ale ano, vládnoucí!) politickou stranou, rozmývaná a relativizovaná silným vlivem domácích akademických papoušků západní, samoneomylné levice (a je jedno, jestli levice marxistické či neomarxistické či staromarxistické).
Komunistická strana už dávno neměla existovat.
Vytýkává se Václavu Havlovi, že po roce 1989 komunistickou stranu nezakázal. Jistě: v období krátce po revoluci měl tak silný vliv, že to mohl prosadit – ovšem znamenalo by to rozchod s mnoha jeho blízkými spolupracovníky a spolubojovníky z disentu. Bývalí komunisté, lidé pronásledovaní komunismem, odmítající komunismus, bojující proti komunismu si přece jen v srdci schovávali jakousi komunistickou světničku a v ní své rudé mládí v modrých košilích... Záměr iniciovat zákaz komunistické strany předložil prezident Havel nejužšímu okruhu disidentů na schůzce v restauraci Vikárka (kam měl ve zvyku svolávat ta nejcitlivější jednání) – a byl odmítnut. Těžko říct, jak ostrý by to byl konflikt, kdyby zákaz komunistické strany přesto prosadil, ale musíme mu věřit, věřit jeho mnohokrát předtím i potom prokázané politické rozvaze, že by to nestálo za to. Nakonec se i Václav Havel spolehl na všeobecné přesvědčení, že komunisté zaniknou sami od sebe, tak jako tak. Každý zákaz je totiž tvrdé opatření – a v očích některých lidí přidává jaksi body tomu, kdo je zakazován.
Výslovný zákaz komunistické strany a komunistických symbolů byl nakonec ze zemí bývalého Varšavského paktu přijat jedině v Maďarsku – ale nebylo to nutné; komunistické strany se samy od sebe rozpadaly, přejmenovávaly a prohlašovaly za obecně levicové, zmenšovaly se a mizely. Silná a vlivná komunistická strana je jenom v Česku – a pak také, i když ne až tak mocná, je Komunistická strana Ruské federace. Silnou komunistickou partaj nemají ani na Slovensku, v národě, s nímž jsme prožili celých čtyřicet let komunistické diktatury.
Češi jsou komunismem prokletí. Musíme se s tím nesmířit.