1.
Polsko vede válku s orgány Evropské unie. Jde o vládu práva, jde o právní stát, jde o evropské hodnoty, slyšíme. A ovšem jde o peníze (38 miliard eur přímých dotací pro Polsko plus výhodné půjčky za 26 miliard eur).
Země našich severních sousedů je na pranýři. Evropská komise Polsku již podruhé nepotvrdila plán obnovy hospodářství po koronaviru a nad vyplacením peněz je tak stále otazník. Požadavky, které má Brusel na Polsko, jsou podle šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové „naprosto bezpodmínečné“. K pokutě za nepřerušení těžby v dole Turów, kterou Poláci neplatí, přibyla další pokuta, za nezastavení justičních změn.
Silná slova padají na obou stranách barikády (přičemž užití slovního spojení „třetí světová válka“ v souvislosti s tímto sporem, jak se toho dopustil předseda polské vlády Mateusz Morawiecki, je podle mého, a nejen podle mého, už zcela za hranou). Ovšem faktem je, že na Polsko se vrhli všichni, od Španělska po Finsko, vrhli se na ně – abych parafrázoval slova ze Života svatého Konstantina, „jak havrani na sokola“…

2.
Vláda práva a právní stát je cosi, na co slyšíme v Evropě všichni, a možná ještě víc my, lidé starší generace z východní půlky Evropy, kteří jsme zažili diktaturu a vládu bezpráví.
Čeho konkrétně se polská vláda dopustila? Řečeno stručně a aniž bych se pouštěl na tenký led právních výkladů, ničeho moc pěkného – i když velmi pochopitelného. Po několika skutečně skandálních rozsudcích u polských soudů došla polské vládě trpělivost a rozhodla se rozrušit to, co se dá, a myslím si že právem, označit jako soudcovská mafie. Proces ustanovování soudců je v různých zemích různý, u nás jmenuje soudce prezident, poté, co návrh ministra spravedlnosti schválila vláda – v Polsku se soudcovský stav obnovoval v podstatě kooptací bez jakéhokoli zásahu či kontroly zvenčí; a soudcovská samospráva, která je u našich severních sousedů nesrovnatelně silnější než u nás a je držitelem skutečné moci nad justicí, jmenovala v podstatě jen samé zkorumpované postavy z dob komunismu – a jejich přátele a jejich děti a zdálo se, že komunistická justice v Polsku nikdy neskončí… Avšak strana Jaroslawa Kaczyńského šla na reformu soudnictví s kladivem a pokusila se spojit potřebné s užitečným a dostat soudnictví aspoň částečně pod vlastní kontrolu. A to způsobem, který v jednotlivostech demokratický jistě nebyl.
Ovšem reakce bruselských orgánů je typickou ukázkou eurobyrokratického pokrytectví. Proč například Evropské komisi nikdy nevadily – řekněme – zvláštnosti v britském právu, když ještě Spojené království bylo členem EU a britské soudy takto odsuzovaly i občany jiných evropských zemí – mám na mysli, že v hrdém Albionu se v závažných trestních věcech vynášejí pravomocné rozsudky již v první instanci – a odsouzený nemá k dispozici žádný opravný prostředek.

3.
Druhé dějství sporu vypuklo 7. října 2021; toho dne polský Ústavní soud, po dlouhém váhání a po odkladech, konstatoval přednost polské ústavy před právem Evropské unie.
Křik, který se poté ozval, byl ohlušující: pokud se nebude uznávat přednost unijního práva, je to porušení úplně všeho a Evropská unie by nemohla existovat; je třeba zasáhnout. (Že už dříve německý Ústavní soud, i když jen v nálezu o jedné konkrétní věci, o dluhopisech, dal přednost domácímu právu před evropským – to bylo v pořádku. Quod licet Jovi, non licet bovi.)
Ovšem je nesporné, že má-li na území nějakého státu přednost jakékoli jiné právo nad právem domácím – nejde již o stát samostatný.
Všichni víme, i když se o tom moc nemluví, že členské státy Evropské unie již de facto nejsou suverénní v obvyklém slova smyslu; argumentuje se tím, že nadřazenost unijního práva státy dobrovolně přijaly, většinou, i v případě Polska tomu tak bylo, ve všelidovém referendu. Ovšem ústavní soud může změnit i to, co se odhlasovalo v referendu – a tak předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, ačkoli nemá na takové rozhodnutí žádnou kompetenci, prohlásila polský Ústavní soud za nelegitimní. Proč? Protože do jeho složení zasáhla vláda – což tedy zasáhla.
Co je to tedy právní stát? Dodržování zákona? Dodržování pravidel? Dodržuje je vůbec někdo? Evropská komise tedy určitě ne.
Je totiž třeba velice silně zdůraznit jednu věc: podle základních dokumentů Evropské unie spadá celá oblast justice do výlučné kompetence národních států a Evropská komise do ní vůbec nemá zasahovat. Zasahuje-li, porušuje evropské právo. Natož aby některému národnímu státu stanovovala konkrétní požadavky, co má v oblasti justice udělat (rozpustit kárný senát..., ukončit reformu disciplinární komory... změnit proces jmenování soudců...) – jak to Evropská komise činí vůči Polsku.

4.
Celý spor je třeba řešit dialogem, a ne nátlakem, zdůrazňuje Mateusz Morawiecki.
Europoslanec za české piráty Mikuláš Peksa na jeho vystoupení před plénem Evropského parlamentu trefně reagoval slovy, že Morawiecki si myslí, že se vlk nažere a koza zůstane celá. Proč by si to myslet neměl?
Svým výrokem český pirát řekl víc, než asi chtěl: charakterizoval totiž sám princip fungování Evropské unie. Kolik už vlků se po různých hádkách v Evropské unii najedlo k prasknutí, a kozy zůstaly více méně celé; či se to aspoň říkalo, že zůstaly.
Jenže najednou to jako nejde; bruselská mašinérie koná v tomto případě jinak než ve stovkách dřívějších malých i velkých rozepří.
Ne že by česká veřejnost sledovala tento spor s nějakým velkým soustředěním. Možná se mýlím a možná už je to všechno jedno, ale připadá mi, že i pro nás, pro naše žití a přežití uvnitř Evropské unie, je to spor zásadní.
Domnívám se, že v případě Polska jde o to, tuto zemi ponížit, podrobit, zdrtit, zbavit svobody, přimět k poslušnosti. Bruselská mašinérie totiž identifikovala v Polsku zdroj potencionálního odporu ani ne v oblasti práva, nebo ekonomiky, ale především jako ohnisko vůle nepodrobit se jejím sociálně inženýrským plánům.