V předvečer slavnosti svatého Václava říká reportérka hlavních zpráv v České televizi, že „podle legendy byl kníže Václav zavražděn tady ve Staré Boleslavi“.

Tak podle legendy, nebo doopravdy? Vždyť existují jeho ostatky! Za chvilku se ukáže na obrazovce lebka. Ani antropologové nezpochybňují, že patří Václavovi.Takže legenda, nebo historicky doložená skutečnost?

Problém je v tom, že slovo „legenda“ má dnes v češtině několik významů: mimo jiné je to také „rozšiřovaná nepravdivá, smyšlená zpráva; pověst, výmysl, smyšlenka“. A když někdo chce vyjádřit svou nedůvěru například k událostem z evangelia nebo z životů svatých, řekne, že „podle legendy“ se stalo to a to.

Původní význam slova „legenda“ byl „čtení ze životů svatých“. A je logické, že kdysi dávno vzniklé legendy obsahovaly jak historicky potvrzené zprávy, tak nezaručené přídavky, které byly plodem dobře míněné fantazie.

Nejstarší legenda o svatém Václavu vznikla krátce po jeho smrti. Byla napsaná staroslověnsky – nebylo to ještě dlouho po cyrilometodějské misii – a její stručnost a věcnost nám dovoluje předpokládat, že obsahuje spíš fakta než pověsti. Úryvek z ní máme v breviáři.

Když ho Boleslav udeřil mečem, Václav se k němu obrátil a řekl: „Co sis to usmyslil, bratře?“ A uchopil ho a srazil k zemi.

Takže Václav nebyl takový zbabělec, jak ho líčí mnohem pozdější „legendy“ zhruba od národního obrození. A jiná verze té staré legendy má ještě tajemnou neúplnou větu: „To ti Bůh, bratře.“

Co to mělo znamenat? Komentátoři ji doplňují dvojím způsobem: buď „To ti Bůh učinil“, nebo „To ti Bůh odpusť“.

Při mši v den svatého Václava se čte krásná pasáž z listu svatého apoštola Petra: „Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad... Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval.“

A kníže Václav, zrovna když ho přepadli? „Bůh ti odpusť, bratře, co tě to napadlo?“ Nebylo by divu, kdyby to řekl jadrněji, něco jako „co blbneš“...

Ale nevyhrožoval.

A jak se vůbec ví, že to řekl?

Jak se to dověděl pisatel té legendy? Vždyť to byl atentát, kníže při něm zahynul, pachatelé jistě zmizeli, kolem zřejmě nikdo nebyl... Kdo nám zachoval poslední slova svatého Václava?

Teď už to bude ode mě spekulace. Mohl to být jeho povedený bratr. Ten, který už po několika letech nechal přenést Václavovo tělo z Boleslavi na Pražský hrad do rotundy svatého Víta. Ten, který nakonec zakládal kostely a kláštery, z čehož nedávno zesmulý historik Dušan Třeštík usoudil, že Boleslav měl být prý prohlášen za svatého spíš než Václav, protože založil mnohem víc kostelů: „A nebylo to tím, že se dožil vyššího věku a bratra zavčas zabil?“ napsal jsem mu tehdy zdvořile.

Takže duchovní vzkaz svatého Václava, velice podobný Ježíšovým slovům na kříži, nám s vysokou pravděpodobností možná vyřídil sám jeho bratr Boleslav. Asi se přece jenom zarazil nad tím, co udělal.

Nevím, jestli je to pravda. Ale může to být aspoň „zaručená legenda“.

......

Autor je bohemista, přednáší historický vývoj češtiny na Univerzitě Palackého v Olomouci a publikuje stati o dějinách české literatury.