Za 1.
Byly letošní krajské a senátní volby něco jako referendum o Andreji Babišovi a o jeho setrvání v politice, i když sám Babiš v nich nekandidoval? Nepochybně ano. I sám Andrej Babiš to velice silně zdůrazňuje.

Za 2.
Dlouho, snad půl hodiny jsme včera večer čekali na slova vítěze voleb. Malebné zátiší mikrofonů a keřů instalované v Průhonicích bylo stále osiřelé. Veřejnoprávní televize zatím pouštěla do éteru jiná vyjádření, například TOP 09 s Markétou Pekarovou Adamovou. Co asi dělá vítěz voleb premiér Andrej Babiš? říkal jsem si. Nemá snad nějaký problém? Třeba utrpěl kolaps z přepracování a museli ho odvézt do nemocnice, trnul jsem. Ne, neměl žádný problém. Zatímco na něj všichni čekali, seděl na zadku a koukal na televizi. Když totiž konečně předstoupil před mikrofony a bublal nenávistí (a je mi jedno, nakolik spontánně a nakolik hraně a promyšleně), napadl i právě odvysílané vyjádření Markéty Pekarové Adamové.

Za 3.
Nějak se mi vybavilo, co jsem slyšelo o starém panu Dvořákovi. Dědeček Dvořákovic, bylo to za války, za protektorátu, byl už poněkud popletený – ale nevzdával to. Sledoval, co se kolem něho děje, a přemýšlel. Poslouchal pilně propagandu protektorátního rozhlasu i to, co povídali domácí i návštěvy nejbližších za zavřenými dveřmi – a udělal si závěr: „My Češi jsme stejně divnej národ; když se z nás jednou narodí takovej velikej člověk, jako je Adolf Hitler, tak zas na něj všichni nadávají a nikdo na něm nenechá niť dobrou…“
Moc propagandy je veliká, a dnes ještě mnohem větší než za druhé světové války, a ubránit se jí vyžaduje velké úsilí, a dnes ještě mnohem větší než za druhé světové války.

Za 4.
Nemají žádný program, jen anti-Babiš, všichni se spojí proti Babišovi, já nevím, odkud se bere taková nenávist – jenom se zbavit Babiše, parafrázuji slova pana premiéra.
To už se v demokracii stává, že se spojí různé síly proti silnému protivníkovi, tomu by se Andrej Babiš neměl divit, dějiny jsou plné takových příkladů.
A zvlášť, když se objeví nepřítel tak odpudivý & nebezpečný, jako Andrej Babiš. Tedy člověk, který byl podle všech důkazů v letech komunistického režimu agentem tajné policie, a i dnes má tak dlouhé prsty, že u ne zcela důvěryhodných slovenských soudů kauza jeho agentství podivně zamrzla. Někdo, kdo nabyl svůj obrovský majetek dlouhou sérií kroků, které možná byly na hraně zákona, ale zcela určitě daleko za hranicí morálky. Člověk, který se neštítil vyčlenit kus svého majetku, aby mohl inkasovat dotaci pro malé firmy, a pak jej zase vzít zpátky, ale který má tak dlouhé prsty, že v české justiční soustavě kauza Čapího hnízda podivně zamrzla. Člověk, který lže, jako když dýchá. Člověk, který se dušuje „na zdraví svých dětí“, ale který svého mentálně postiženého syna izoluje (ať neřeknu vězní) nejdřív na okupovaném Krymu a potom ve Švýcarsku a potom kde? Kde je Babišův syn dnes? A proč se už o něm nemluví ani nepíše?
Proč je v politice člověk, který má současně pod kontrolou rozdělování dotací i holding, který je největším příjemcem dotací – a popírá, že by to byl střet zájmů? Proč je v politice člověk, který dokázal, že i bruselské vyšetřování této kauzy tak nějak podivně zamrzlo?
Jistě. Jistě – první věc je nejdřív se zbavit takového člověka, odstavit jej od moci – a potom se bavit dál.

Za 5.
Jenže Andrej Babiš vyhrál. Český národ je, jaký je.

Za 6.
Letošní volby do zastupitelstev krajů a jedné třetiny Senátu byly časem koalic a volebních uskupení. I zkušená moderátorka Marcela Augustová měla co dělat, aby se v nich vyznala. I velké strany se sdružovaly do různých předvolebních spolků. Samostatně ve všech třinácti krajích kromě Babišova hnutí ANO kandidovali jen nesnášenliví extremisté (přičemž se ukazuje, že SPD postupně přebírá elektorát KSČM, až jej úplně přebere) a hnutí Ano; piráti byli v koalici jen v jednom jediném kraji, na Olomoucku.
O to více vyniklo Babišovo vítězství. Nemůžeme rozpustit národ a zvolit si jiný.