Uncategorised

Tato doba mi přinesla i velmi zajímavé zážitky. První ve velikonočním triduu. Můj zpovědník mě a mého kmotřence pozval, abychom na Velký pátek a Bílou sobotu ministrovali při bohoslužbách v jeho kostele na vesnici za Prahou. Bylo nás celkem asi 12, v zamčeném kostele a v nejistotě, zda nás někdo neudá a nepřijede policie. V té době byly stovky, možná tisíce lidí narvaných v hobby marketech... Bohu díky se tak nestalo a Velikonoce byly nakonec moc krásné a požehnané!

Poznáváme, že síly přírody snadno pokoří pýchu technologicky vyspělé civilizace, naše přesvědčení, že již všechno zvládneme...

Jak by se vyvíjel můj život bez listopadu 1989? O cestovním pasu bych si mohl zdát a své dva bratry, kteří emigrovali, bych už nikdy neviděl. I můj návrat k víře by byl asi klikatější a nejsem si jistý, jak moc by mi šlo předávat duchovní dary slovy, ale zejména osobním příkladem svým dětem...

Letos to bude právě 100 let od chvíle, kdy se podruhé narodila Ludmila Chybíková...

Milí přátelé, na 28. září jsme ohlásili celorepublikové občanské akce nazvané Kroky pro demokracii. Je zřejmé, že kvůli událostem posledních dní tato regionální setkání dostanou mnohem silnější protestní náboj. Nedemonstrujeme za změnu verdiktu, ale důrazně žádáme jasné vysvětlení a zveřejnění celého odůvodnění...

Poslankyně Věra Procházková v mediálním vyjádření uvedla: „Podle mě je nejlepší, když (euthanasie) probíhá v mobilním hospici, to jest doma. Měli by u toho být pracovníci mobilního hospicu, kteří samozřejmě mají jiný postoj než lékaři v nemocnicích, kteří zachraňují životy...“