Pokud by z letadel vyskákaly tisíce šťastných občanů, celých vděčných za repatriaci, jistě by to byl nezanedbatelný příspěvek pro popularitu vlády; jenže občané, kteří vystupují z letadel, a ani ti, kteří komunikují z blízkovýchodních destinací, se zas tak moc šťastní & vděční nezdají…
„S novým americkým prezidentem je asi daleko větší legrace?“ provokoval jsem směle. „Amerika je Amerika. Tam žijou kaubojové. A víte vy vůbec, co je to kauboj?“
Většina věřících si na postní pozvání odpovídá: „Musím, nebo nemusím? Je to povinné, nebo ne? Chci, nebo nechci? Co z toho budu, nebo nebudu mít, nebo nemít? Co ztratím, nebo získám?“
Leden: únos prezidenta Madura, březen: smrt Alího Chameneího – ne, že by Maduro nepatřil před soud, a ne že by smrt Chameneího, připustíme-li trest smrti, byla nespravedlivá – ale kdo pověřil USA vykonáváním spravedlnosti na světě?
Čtyři roky, válka na Ukrajině už zuří a běsní čtyři roky. Nikdo si nepřál takhle dlouhou válku, ani agresor, tím méně napadený. Co se stane za čtyři roky? Já jsem vydal tři knížky, změnil jsem zaměstnání a přestal jsem chodit na výlety, protože už se mi špatně chodí – samé malicherné, nepodstatné věci…
Do toho pro zpestření první dopravní nehoda vládního vozu řízeného profesionálním řidičem – jakým jiným než za stranu Motoristů. Jel s modrým majáčkem, vezl ministra a nedal přednost v jízdě. Na Vítězném náměstí v Praze 6...
Ve vstupní modlitbě dnešní mše svaté jsme ústy kněze řekli všemohoucímu Bohu, že jsme si vědomi daru milosti, kterým je čas čtyřiceti dnů postní doby, přípravy na Velikonoce...
