„V dormitáři je každý večer otřesně vydýchaný vzduch. A to mluvím jenom o dýchání,“ zaslechl bratr Juniper říkat bratra Lva bratru Františkovi na chodbě kláštera.

„Rád bych s tím něco udělal, ale když otevřu okno, je tam zima a také hrozí, že se při větru okno rozbije,“ odpověděl představený. Ani jeden z bratrů si Junipera, který začal horečně přemýšlet, nevšiml.

Za týden se Lev s Františkem potkali na stejném místě. „Bratře Františku, je to záhada. Vzduch v dormitáři je o poznání lepší, okno je pořád zavřené a bratru Didakovi strašně táhne na nohy!“ hlásil bratr Lev. František se podivil. Odebrali se do místnosti pro spaní bratrů a marně pátrali po příčině té změny. „Opravdová záhada,“ připustil bratr František.

„Kdykoli venku fouká, je to k nesnesení,“ stěžoval si po týdnu postarší bratr Didak. „Nohy mám jako rampouchy a soudím, že takhle vánočních svátků nedožiju!“ Pronesl to v refektáři, kde právě obědvali všichni bratři.

„To mě tedy mrzí, ale zas je tam vzdoušek, co se s ním člověk zrovna mazlí. Přinesu ti, bratře, druhou peřinu a stluču k posteli nějakou zástěnu, aby to na tebe tak nefoukalo,“ ozval se bratr Juniper. Představený bratr František zpozorněl a zadíval se na přeochotného Junipera. Po obědě jej vyhledal na zahradě.

„Bratře Junipere, zdá se mi to, nebo se mýlím, že o tom záhadném přísunu čerstvého vzduchu víš více než ostatní?“ zeptal se ho zpříma.

Bratr Juniper se zatvářil velmi skromně: „Když jsem slyšel bratra Lva, jak si ti, bratře, stěžuje, a představil jsem si, kolik stojí nové tabulky skla do okna, hodně jsem přemýšlel.“ František si v duchu povzdechl.

„A pak jsem na to kápnul,“ vypjal Juniper hruď. A hned ochotně souhlasil, že svůj vynález bratru Františkovi předvede. V dormitáři hrdě ukázal na lištu, která se skrývala pod okenním parapetem. Na první pohled to vypadalo, že přiléhá ke stěně. František si musel téměř lehnout, aby uviděl pravidelnou řadu kruhových otvorů za lištou.

„Vyvrtal jsem to šestnáctkou vrtákem, co mi půjčil Franta, co fachá na vedlejší stavbě. Dobrej metr ten vrták měl a ta ‚božka‘ měla co dělat. Samej šutr, pěkně to bratři v tom středověku postavili,“ chlubil se už nepokrytě Juniper.

František se zvedl, poplácal bratra Junipera po rameni a řekl: „Bratře Junipere, mám radost, žes chtěl přispět ke spravedlivému spánku svých bratří.“

Večer vydal pokyn bratru Lvovi: „Ty díry zaplňte montážní pěnou prozatím tak, aby to nebylo zevnitř vidět. A objednejte nové okno, které se při větru nerozbije.“

„Nerad bych ranil tu křehkou duši,“ říkal si pro sebe, když za chvíli sestupoval po schodišti.