Duchovní

Co potřebuje člověk pro to, aby nezemřel hladem? Chléb. I ti největší zločinci dostávali a dostávají ve vězení chléb a vodu. Jak byl a je vzácný chléb v koncentračních táborech, jak se lidé, zvlčilí hladem, o chléb prali, dokonce zabíjeli a na druhé straně, jak se mnozí dělili o svůj chléb nebo ho darovali celý. Darovali tím život. Když nás Pán Ježíš učí mluvit s Bohem – Otcem, tak třetí prosba zní: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes...“

Duch Svatý se nám stále dává. Dává se nám v pro nás nepřestavitelné míře. Ale my často odmítáme. Co nás k tomuto odmítání vede? Je to matka všech hříchů – pýcha. Já to zvládnu sám. Já chci být nezávislý. Já to dokážu. Já tě nepotřebuji. Já ti to neodpustím...

Věříme v jednoho Boha ve třech osobách (Trojice). To, že je Bůh trojjediný, nám sdělil Ježíš Kristus: Syn hovoří o svém Otci v nebi: „Já a Otec jedno jsme.“ Modlí se k němu a dává nám svého Svatého Ducha, který je láskou Otce i Syna. Proto jsme byli pokřtěni „ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého...“.

V jednom fejetonu básník Jan Skácel, který nebyl věřící, ale v dětství chodil do náboženství, píše, jak, turisticky, přišel do kostela spolu se svojí ženou, jež do náboženství nechodila, a jak ho šokovalo, když se žena před trojičním sousoším zeptala, co tam nahoře jako dělá ta slepice... Ano každý ještě ví, že muž na kříži je Ježíš Kristus. I Boha jako vousatého starce většina lidí pozná; ale co tam nahoře dělá ta slepice?