Glosy a komentáře

Ze stejných kruhů, ze kterých k nám už po celá desetiletí zaznívá, že manželství je přežitek, že instituce  je „hrob lásky“, že důležitý je jedině vztah, ne „orazítkovaný papír“, od lidí, kteří nás poučovali, že když chtějí žít spolu, státu do toho nic není – tak ze stejných kruhů dnes hrozně hlasitě slyšíme, jak je důležité, aby se lidi mohli brát – ovšem lidi stejného pohlaví...

Bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger ví, jak válku na Ukrajině vyřešit. „Dejte jim kus území a budete mít mír,“ prohlásil, když to stručně shrnu. Ostatně ono tak to nějak leží na stole; na tutéž myšlenku chtěly přivést Ukrajince i francouzská a italská diplomacie a ukrajinský ministr zahraničí pak vzkázal do Říma, že pokud chtějí dát Sicílii, prosím, ale ať nerozdávají, co jim nepatří – jen právě od Kissingera, znalce středoevropských dějin, jsem tolik hlouposti neočekával…

Kdyby byl Emmanuel Macron prezidentem USA za druhé světové války – kdyby! – Amerika by sice posílala na východní frontu nějaké zbraně a humanitární pomoc, ale Macron by si přesto telefonoval s Adolfem Hitlerem. Německé projektily by na východě ničily vesnice a města, napadená země by se statečně s vypětím všech sil bránila útokům agresora, ale prezident USA Emmanuel Macron by se omezil na odsouzení této „historické chyby“ a hlavně by měl starost, jak zabránit ponížení Německa,..

Po 24. únoru, v prvním šoku z toho, co udělala kremelská vládnoucí klika, nebyly slyšet jiné hlasy než hlasy na podporu svobodné Ukrajiny. Bylo mi jasné, že vyspělá agresorova technika specializovaná na vymývání mozků to tak nenechá – ale stejně jsem nedokázal uvěřit, že někdo bude moci ignorovat fakta. A už se tak děje! Nesmíme „podléhat zjednodušenému pohledu na krizi na Ukrajině“, slyšíme. Ale krize na Ukrajině JE jednoduchá. Je tak jednoduchá, že jednodušší ani být nemůže...