Glosy a komentáře

Začněme od začátku, hned od první věty štěpného komentáře paní Vášáryové: „Katolická církev je starobylá instituce, která má celosvětový charakter, svoje rituály, ornamenty, symboly.“ Je to chvála, nebo hana církve? Rituály – to snad není nic až tak zlého, symboly – no prosím, ale ornamenty? Jako by chtěla paní Vášáryová obvinit církev z formalismu a pokrytectví...

Moje postřehy jsou tyto: 1. Piráti se pomalu smiřují s tím, že je Babiš porazí. 2. I kdyby demokratické koalice vyhrály, moc nevěří tomu, že se podaří ustavit vládu s ODS. 3. Měl jsem pocit, že by nejraději ještě čtyři roky zůstali v opozici. Ať si k tomu snědenému stolu státních financí sedne někdo jiný. 4. Byli překvapivě nepřipravení na diskusi s člověkem, který si přečte celý jejich program, koaliční smlouvu a sleduje mediální výstupy. Fakt to byla od stávajícího poslance slabota! 5. Všechna témata, která tak odrazují věřícího člověka, bagatelizovali...

„Ježíš Kristus nekandiduje, tak nemám koho volit,“ vysvětloval mi jeden bratr, proč nejde k volbám. Nic ve zlém, bratře, ale proč by měl Pán Ježíš kandidovat? Je snad jeho pravda předmětem hlasování?

Tak jsem se po čase jednou zas (hned po modlitbě Anděl Páně) díval na Otázky Václava Moravce, abych se o tom, co se děje, dozvěděl něco z úst nejpovolanějších... Něco se mi líbilo, především zdvořilost, diskutéři si téměř neskákali do řeči a také to, že byli připravení – když, tak nahlédli do papírů a říkali přesná čísla. Jan Hamáček mi připadal jako někdo, kdo už počítá s tím, že jako jeho nástupce na Ministerstvu vnitra jej vystřídá Vít Rakušan ze Starostů a nezávislých (tak to se mi také líbilo...).