Jedním z důsledků koronavirové epidemie je, že nás teď kdekdo poučuje. Jak máme držet spolu, jak máme být hodní, jak máme myslet pozitivně, umývat si ruce, usmívat se na sebe (přes roušku) – od mateřské školky mě nikdo tak často takhle blbě nenabádal. A taky žijeme v čase „jsme s vámi“. I můj operátor 02 se mi teď hlásí na displayi „02 JE S VAMI“.
Sidebar
RSS
Glosy a komentáře
Cvičení
Jako vtip to bylo dobré, nesmět na ulici a chodit s hadrem přes pusu; uzavřené hranice, nejdřív zčásti a potom úplně (přitom ještě nedávno se řešilo, jak dostat do Česka více cizinců, aby nám nahradili chybějící domácí výrobní sílu.) Jako branné cvičení dobré, ale už to trvá dlouho...
Vládnout se musí
V čase epidemie je, paradoxně, mnohem snadnější vládnout než za normálních časů. Nastává zcela nová situace: už se nemusí řešit žádné složité politické a hospodářské otázky, všechno, co se řešilo včera, se nyní odsouvá – a spouta věcí, které ještě včera byly špatné či přinejmenším na pováženou, jsou ze dne a na den záslužné či alespoň přípustné. Na prvním místě obrovské zadlužení státu...
Když dva dělají totéž...
Milí čtenáři v karanténě, v dnešní domácí lekci mateřského jazyka si on-line na webu procvičíme správné používání jednoho důležitého přísloví z bohaté pokladnice moudrosti našich předků: Když dva dělají totéž, není to totéž. A to na příkladech z domova i z ciziny.
Pozor na jazyk
Hledám takhle ubytování v jednom polském městě, hledím na internet, měřím vzdálenosti, srovnávám ceny a na stránce jednoho hotelu čtu: „Homosexuální páry vítány.“ Jak tomu mám rozumět? Že jiné páry vítány nejsou? Nebo aspoň ne tolik? Nebo je to reakce na nějakou diskriminaci někde jinde? Jestli jsme si opravdu rovni, pak plným právem může nějaký hotel na webu vyhlásit: „Heterosexuální páry vítány...“