Jana Maláčová, předsedkyně Socdem (jak se strana momentálně jmenuje) prý v různých osobních rozhovorech připouští, že pokud by se ona a její přátelé v letošních volbách nevrátili do Poslanecké sněmovny, strana zanikne; a už docela nahlas dodává, že jiná cesta zpět sněmovny pro ně nevede, než na kandidátce uskupením Stačilo. Jenže v pevném náručí komunistů Socdem rovněž zanikne – a možná ještě rychleji.
Pokud by někdo chtěl důkladně analyzovat vývoj sociálnědemokratické agitace od covidové krize („Víme, co bude po covidu“ – nevěděli ovšem nic), přes po celém státě vylepované plakáty s heslem „Lidskost proti sobectví“ – přičemž to „sobectví“ byl Petr Fiala s přimalovanými čertovskými rohy a dračím ocasem) – po dnešní „myšlenky“ jako „5 % HDP na bydlení, ne na zbrojení“, byla by to už myslím práce spíš pro psychoanalytika než pro politologa. A pokud by se situace ve straně měla shrnout do jednoho slova, bylo by myslím tím nejlepším slovo křeč.
Sociální demokracie prostě končí – a vůbec ne důstojně. Proč by nekončila? Sociální demokracie končí – ale nějak si to ne a ne připustit...
Jana Maláčová, předsedkyně Socdem (jak se strana momentálně jmenuje) prý v různých osobních rozhovorech připouští, že pokud se ona a její přátelé v letošních volbách nevrátili do Poslanecké sněmovny, strana zanikne; a už docela nahlas dodává, že jiná cesta zpět sněmovny pro ně nevede, než na kandidátce uskupením Stačilo. Jenže v pevném náručí komunistů Socdem rovněž zanikne – a možná ještě rychleji.
V pozadí spojení Stačilo a Socdem je podle zpráv z kuloárů Miloš Zeman, stále činný a neúnavný zlý duch české politiky, který byl, na to nezapomeňme, ve svém bohatém politickém životopise jak komunistou, tak i předsedou sociální demokracie; Zeman se měl vyjádřit, že je rád, že se „holky“ (tedy Kateřina Konečná a Jana Maláčová) „konečně dohodly“. Maláčová má být jedničkou na pražské kandidátce Stačilo a nesmrtelný Lubomír Zaorálek dvojkou v Moravskoslezském kraji.
Důležitým tématem je ovšem historická paměť; ti, kdo aspoň trochu znají dějiny, vyslovují dnes slova jako „hanba“ a „zrada“: spolupráce s komunisty znamenala pro sociální demokracii vždy, a nejen v Československu, nakonec zánik. A měla i své oběti na životech – tedy mezi sociálními demokraty, ne mezi komunisty.
Ze sociální demokracie teď odcházejí všichni, kdo se těšili ještě nějaké autoritě a jakémusi renomé: tak trochu ikona strany Jiří Dienstbier, úspěšný pardubický hejtman Martin Netolický, bývalý předseda Karel Machovec, bývalý europoslanec Miroslav Poche, jediný současný senátor Socdem Petr Vícha či bývalý poslanec Václav Votava (uvádím v abecedním pořadí).
Poslední zhasne.