Tak nám Česká televize předvedla, jak umí organizovat nedělní politickou debatu bez Václava Moravce: dvouhodinová nuda a obrovská neprofesionalita. Navíc se nejdříve zdálo, že s Moravcem odešli i všichni střihači a zvukaři: v začátku debaty televize předvedla i takové „špeky“, jako bylo nezvládnuté echo či neobratné přepínání z moderátora Lukáše Dolanského na jeho kolegyni Vandu Kofroňovou – umístěnou ve velkém proskleném schodišti budovy zvané „Rohlík“ v areálu České televize kdoví proč o patro níž. Hrůza. Proč do nové, „mimořádné“, jak bylo řečeno, debaty televizní dramaturgie pozvala šestici hostů, místo Moravcových standardních tří čtyř? To znemožnilo jakýkoli skutečný dialog, protože každý host se snažil urvat si čas pro sebe, opakoval své teze a příliš nereagoval ostatní. Moravec také věděl, že není možné mít celé dvě hodiny jednu sestavu hostů, jak se pro to – a opět: nevím proč – rozhodla dramaturgie „po Moravcovi“…

Václav Moravec moderoval polední politickou debatu v České televizi déle než dvacet let – a to je až neskutečně dlouhá doba. (Jen v závorce, malá vzpomínka, spíš pohádka: bylo nebylo; byl jsem tehdy člen Rady České televize a jedna kolegyně ke mně přivedla úplně mladého chlapce s velikýma očima, který se chtěl se mnou poradit: žádal o radu, jak se má prosadit, zda usilovat o členství v Radě České televize, či spíš se snažit moderovat… Poradil jsem mu to druhé.)

Teprve Moravcův odchod z České televize ukázal, jak velká celebrita tento moderátor vlastně byl: k jeho odchodu, a hlavně ke zdůvodnění toho odchodu cítily povinnost se vyjádřit mraky lidí, osob a osůbek – a každý řekl víc o sobě a o svém poměru k mravnímu zázemí politiky, než o jeho osobě... Nešlo při tom jen o osobu Tomia Okamury, kterého Moravec roky nezval – ale zval jiné členy jeho hnutí, šlo o to, že veřejnoprávní televize může být buď taková, že některým politikům je nepříjemná – anebo taková, že v ní i ti nejproblematičtější politici „nevidí problém“.

Každopádně: Moravcovo vyjádření o nemožnosti nezávislého vedení politické debaty v České televizi je mimořádně závažný signál toho, co možná není ještě není tak zřetelně vidět, pokud zrovna nestojíte v ohnisku dění tak jako on – totiž pozvolný, a řekl bych plíživý, nástup nové normalizace, omezení svobody a politické debaty jako takové.