Já nevím – jsem snad poslední, komu to připadá jako cosi nehorázného, jako největší nehoráznost?
USA, a to je v tuto dobu Donald Trump osobně, svůj útok na Írán se spojenci v NATO ani v nejmenším nekonzultoval. Ale teď po nich chce, aby se na něm podíleli vysláním válečných lodí do Hormuzského průlivu. Když se k tomu nemají, tak jim (naštěstí jenom verbálně) vyhrožuje, jako že to s NATO bude špatné. „My jsme jim pomohli s Ukrajinou, která leží tisíce kilometrů od Ameriky – a oni nám nechtějí pomoct s Íránem,“ hlásí Donald Trump. Přitom Írán leží ještě dál od Ameriky než Ukrajina.
Svět je propojený, a kdo nevidí, že válka na Ukrajině a válka v Íránu spolu souvisejí, nevidí nic.
S NATO to bude špatné? Je to smutné, ale NATO se už teď zvolna – ne zvolna, s děsivou rychlostí mění ze spojeneckého svazku v noční můru.
A špatné to jistě bude i s asijskými spojenci USA, kteří, ačkoli jsou na uvolnění Hormuzského průlivu daleko závislejší, rovněž nemají chuť posílat svá vojenská plavidla proti ajatolláhům…
Kdyby byli stejně drzí jak Trump, měli by po USA požadovat finanční kompenzace za nárůst cen ropy, způsobený Američany...
Poradil se Donald Trump před napadením Íránu vůbec s někým? S někým, kdo by mu ukázal mapu a informoval ho, že existuje Hormuzský průliv, úžina široká ani ne čtyřicet kilometrů, přes kterou proudí velká část světového obchodu s ropou a zkapalněným zemním plynem a kterou může Írán snadno zablokovat? S někým, kdo by mu naznačil (alespoň naznačil), že když to Írán udělat může – tak to taky udělá?
Ten, kdo je v současné situaci spokojený, je Stát Izrael, jakkoli jeho protivzdušná obrana nezneškodní všechny střely, které na jeho území míří z Íránu a z Libanonu, a tak zaznamenává škody i ztráty na životech... Izrael si potichu odškrtává ze svého seznamu strategických cílů v Íránu a v Libanonu jednu položku za duhou – a naznačuje, že ještě pár týdnů to potrvá, než si odškrtá všechny…
Takhle si to vypořádat především s Íránem, byl už dlouho izraelský cíl, jen nebyla možnost jej zrealizovat; po boku útočící Ameriky to teď jde. Dalo by se říci, že Benjamin Netanjahu si plní svůj íránský sen (další jeho sen by bylo zastavení jeho trestního stíhání před izraelskou justicí).
A co my? Spojenci nespolehlivého a sobeckého spojence? Odběratelé ropy, která zdražuje, i ta, která neprochází Hormuzskou úžinou?
Co můžeme?
Modlit se a důvěřovat.