Po krátké čtrnáctidenní dovolené se zase sešla naše vláda. Nejprve neoficiálně na zámku v Liblicích (ne, tento krásně udržovaný zámek nepatří vládě, nýbrž Akademii věd); odpočatí ministři a ministryně diskutovali až do dvou do rána. Následující (vlastně tentýž) den se konala řádná schůze vlády. O čem rozhodla odpočatá vláda? Jistě, o řadě věcí, ale pokud jde o tři nejsledovanější témata, tak o dvou (zatím?) nerozhodla vůbec, o třetím podivně...

Číst dál...

Skandály Starostů a nezávislých byly v uplynulých týdnech skutečně výrazné, a populistická opozice, která má sama hory másla na hlavě, už větřila konec tohoto hnutí a oslabení demokratického tábora o jeden politický subjekt – že se Starostové nesložili a nerozpadli, je dílo jednoho jediného člověka, předsedy Víta Rakušana...

Číst dál...

 „V Itálii na rozdíl od anglosaského světa konzervativec musí být katolík,“ říká Francesco Giubilei, mladý (narozen 1992) italský konzervativní teoretik. „I díky tomu máme větší slabost pro sociální stát, a ovšem nás víc trápí etická témata. V Itálii je konzervativec proti potratům, nechce, aby dva gayové mohli adoptovat děti. Přijímá katolický pohled na život.“ Čte se to, pro českého katolického konzervativce, ovšemže moc příjemně, ale najednou zasvítí varovná kontrolka...

Číst dál...

Mnozí z nás mají tu smůlu, že za komunismu prožili podstatnou část svého života. Ale díky tomu jsme získali nedocenitelnou zkušenost, kterou by dnešní aktivisté potřebovali jako prase drbání. Tehdy většině z nás vlastní rodičové o svém mínění programově lhali, abychom se náhodou na veřejnosti nepodřekli. Mnozí učitelé oficiální výklad prokládali opatrně formulovanými, relativizujícími poznámkami…

Číst dál...