Téma

Tradiční voliči lidové strany jsou na české politické mapě (a teď to opravdu nemyslím nijak pejorativně) takovou velmi zvláštní přírodní rezervací... Tradice spočívala v tom, že (na tomto poli odvedl Jan Šrámek a další lidovečtí politici za první republiky velký kus práce) lidová strana a katolická církev se brali jako jedno a totéž; pro velkou část katolíků bylo nepředstavitelné volit jakoukoliv jinou stranu, to by brali jako zradu evangelia...

Po letošních sněmovních volbách začne Babišovo hnutí ANO, v případě, že bude sestavovat novou vládu, měnit zahraniční orientaci naší země. Tato nová politika se bude opírat o širokou shodu, kterou Andrej Babiš v postojích vůči EU již očividně nachází se stranami SPD, KSČM, Přísahou, Trikolórou, vlivnou částí ODS, Volným blokem a několika dalšími, dosud jinak bezvýznamnými uskupeními...

Jsme na prahu voleb do Poslanecké sněmovny. Předvolební kampaň vrcholí. Mnozí aktéři této významné politické události nám sdělují svá doporučení a varování. Užívají přitom nejrůznější argumenty, ale ne všechny jsou poctivé. Zvlášť neseriózním přístupem k diskusi je podsouvat soupeřům jejich údajné výroky nebo činy, jež však nikdy nepronesli, respektive se jich nedopustili, a pak je vyvracet, respektive kritizovat...

Zlý pracuje oběma rukama: jednou působí zlo – a druhou vyvolává přehnanou reakci proti tomuto zlu, až i ta reakce je zlo. Zleva a zprava – oběma rukama nás dusí. Jednou rukou působí, že křesťanští politikové neřeknou jasné slovo, mlčí anebo dokonce podporují zlo – a druhou, že právě to jasné slovo, které mu tak chybí, uslyší věřící člověk od někoho, kdo k takovému postoji nemá jiný důvod, než snahu získat křesťanské hlasy, ačkoliv sám je od křesťanství nesmírně daleko, v Pána Ježíše Krista nevěří a podle jeho učení nežije...