Moje vzpomínky jsou z raného dětství. Vidím se, jak jdu s babičkou ze samoobsluhy. Samoobsluha je kupodivu pořád na stejném místě. Stejně jako knihkupectví, ale to je vzpomínka o dvacet let pozdější: jsem mladý student přijel jsem za dívkou z ročníku; koupil jsem pro ni na náměstí sbírku veršů a vydal se ji hledat nahoru do sídliště...
Jsme míčky vyhozené vzhůru.
Náš život je let
na několik let,
tam, zpět.
A dopadáme unaveni.
Ptáme se
meteoritu,
který leží vedle nás
na studené zemi:
„Jaké je to ve vesmíru, bratře?“
Kazimír, Kazimierz – slyšíte, co to zní v tomto starém slovanském jménu? Ne, to není žádná náhodná shoda slovních základů, které člověka napadnou, je to tak: Kazimír byl ten člověk, který kazil mír, vyvolával spory, rozpoutával válku, a proto vládl a lidé mu dali takové jméno, jelikož se jim takové chování líbilo, imponovalo jim... Tak jako většině českých voličů v letošních prezidentských volbách. Rozdíl je jen v tom, že tehdy, ve středověku, byli lidé upřímní, ne jako dnes. Už jsem dlouho nebyl ve svých oblíbených Drážďanech (nemám prachy...), a tak nevím, jestli je tam ještě tak zvaný Fürstenzug: dlouhá řada vyobrazení saských knížat z doby středověku – i tam se to projevuje, vládcové mají začasté přízviska jako „der Streitbare“, to je, řeklo by se dnes, „Konfliktní“, ten, který miluje spory. V pravěku ani ve středověku by nikdo nenutil Miloše Zemana, aby říkal, že bude méně arogantní ke svým oponentům... Stejně to vydržel jen tři minuty, než slovně napadl redaktora České televize...
Za časů Pepka Druhého vzniklo v českých zemích císařské posvícení: úředně nařízený jednotný termín, aby se posvěcení kostela neslavilo v každé dědince jindy. Dnes ale nemáme císaře a na Moravě místo posvícení říkáme hody. Cosi podobného jsme teď v lednu 2018 prožili. Hody obsahují oficiální rituál i lidovou veselici, která pak volně přechází v rozpustilou zábavu. To všechno jsme mohli sledovat například v České televizi...
Prezident má národ sjednocovat? Vždyť ani prezidentský salónek pražského Top hotelu, v tu chvíli nejdůležitější místo republiky, nebyl – naštěstí! – včera jednotný! „Ne, o vládě se nejednalo,“ hájil se Milan Chovanec, když byl dotázán, co znamená, že v tomto salónku seděl spolu s Tomiem Okamurou...
Vítězem druhé přímé volby českého prezidenta je opět Miloš Zeman. Ale jeho vítězství není nijak drtivé. Stačilo by osmdesát tisíc hlasů navíc pro poraženého na úkor vítěze – a Miloš Zeman by skončil. V procentech činí rozdíl mezi vítězem a poraženým 2,73 % – což je opravdu velmi málo. Rozhodla velká volební účast, vyjádřená démonickým číslem 66,60 %. Lidé, kteří už dlouho nebyli volit, pocítili potřebu hlasovat pro Zemana...
Slušnost je síla! Zvolte změnu! říkal leták v mé poštovní schránce s obrázkem Jiřího Drahoše na lícové straně a na rubu, kromě dalšího, s textem: Jsem zásadně proti migračním kvótám. Ale stoupenci Miloše Zemana mi v dalším letáku sdělují: Občané! Nevolte Drahoše! Je přece pro islámskou imigraci. Zeman je vlastenec. Přece pro islámskou imigraci! Jako by to byla samozřejmost, skutečnost, kterou není ani třeba dokazovat...
