Když dne 8. srpna roku 2008 náhle spadl rozestavěný most přímo před plnou rychlostí pádící rychlík a zahynulo osm lidí, nic zvláštního se nestalo. Nebo stalo? Těžko říct. Z verdiktu Okresního soudu v Novém Jičíně, jak jej vynesl 7. prosince letošního roku, plyne oboje – anebo nic? Soudce Jaromír Pšenica četl předlouhý seznam nedostatků, které se při stavbě mostu projevily, ale to byla jen ilustrace závěru: „Soud neví, proč most spadl...“
Když mě zahltí práce a nestihnu aktuální komentář (většinou je to k tématu, které se mě obzvlášť dotkne) už je téma ztracené... Ale rád bych i teď, řekl několik málo opožděných slov k tématu, které vlastně vůbec není vůbec tématem na komentář a patřilo by do rubriky malých duchovních zamyšlení. Tedy: opožděný komentář číslo 3 aneb: Co papež nepotřebuje.
Lidi chodí stále míň do kostela. Když někde lidi nechodí do divadla – kdo za to může? Instalatéři? Anebo pekaři? Anebo spíš režiséři a herci? Situace, aspoň podle mé zkušenosti, je taková, že běžná návštěva běžné bohoslužby v nikom (bez mimořádné milosti Boží) víru ani zájem o církev nevyvolá. A naopak, u leckoho, kdo ji má, může vést až ke ztrátě víry...
Advent, čas,
ve kterém zazní k nám uvnitř zvenku
tisíc a jeden jasných zvonků
(a kdy jediný bezdomovec
sám zvoní jako stádo ovec
u červeného kotlíku
z domova, jejž má v Armádě spásy)...
Komentář a glosa jsou jistě aktuální žurnalistické žánry; ale když mě zahltí práce a jiné úkoly a nestihnu komentář k nějakému dění hned – už je téma ztracené... Ale teď bych se rád prohřešil proti zákonu pohotového komentování a k některým již neaktuálním událostem se postupně ještě vracel, alespoň stručně...Tedy: opožděný komentář číslo 2: Bohuslav Sobotka a jeho Jihomoravané.
Obracím se k tobě, svatý Ondřeji, apoštole Kristův a mučedníku! Volám Tě v den Tvého svátku, prosím Tě za muže, který, když se podepíše nebo představí, tak Tě vlastně volá do svého života. Chci Tě dnes poprosit za politika Andreje Babiše, který nese Tvoje jméno...
Komentář a glosa jsou aktuální žurnalistické žánry; když mě zahltí jiná práce a jiné úkoly a nestihnu komentář k nějakému dění napsat hned – už je téma ztracené... Ale teď bych se rád prohřešil proti zákonu pohotového komentování a k některým událostem se ještě, alespoň stručně, vrátil. Tedy: opozděný komentář číslo 1: Zeman v Rusku.
