Kdo je vlastně Fethullah Gülen, onen „zločinec“, kterého turecký prezident Recep Tayyip Erdogan označuje za teroristu, viní jej ze zorganizování červencového pokusu o puč a stále důrazněji žádá Spojené státy americké o jeho vydání? Je to islamista, který se snaží přeměnit sekulární Turecko v islámský stát? Je – i není, řekl jsem si poté, co jsem si o něm něco přečetl. Věci jsou zkrátka složitější, než jak se jeví, když se čerpá jen z Konvičky...
Dnes církev uctívá svatou Terezii Benediktu od Kříže. Myslím, že tato světice je i u nás dobře známá; od její smrti v koncentračním táboře Osvětim dnes uplývá pouhých – z hlediska církevních dějin pouhých – 74 let. Za takto „rychlou kariéru“ vděčí Terezie Benedikta papeži Janu Pavlu II., který ji roku 1987 blahořečil, roku 1998 svatořečil a konečně spolu s Benediktem, Cyrilem, Metodějem a Brigitou Švédskou zařadil do „sboru“ patronů Evropy, který vytvořil...
„Co mi tyká?“ zlobil se, už před lety, moderátor Marek Eben na svůj nový PC. Ale snad to nebyla nezdvořilost, snad to byl jen vliv angličtiny – ta to, jak známo, neřeší. Tam se číslo množné neužívá pro jednotlivce nikdy, zato je otázka, zda se někomu říká „Joe!“, anebo „Sir!“. V ruštině je oslovení křestním jménem a jménem po otci, například „Ivan Iványč!“, docela zdvořilé a spojuje se často s vykáním. U nás se hodně řeší, jestli někomu tykat, anebo vykat...
„Vždycky jsme si myslely, že se jednou dostaneš do Bílého domu. Jenom nevíme, proč si tam s sebou bereš toho chlapa,“ napsaly prý kamarádky Hillary Clintonové, když její manžel vyhrál prezidentské volby. Dnešní prezidentská kandidátka už není ta tvrdá, razantní feministka, jako v mládí, je zklidněná věkem (či snad unavená)...
Strážci pořádku a bezpečnosti se chovali na jedné straně velmi slušně, ale uměli i rázně zakročit, bylo-li to třeba. Jenže to, co mohlo relativně dobře fungovat ze začátku v diecézích a farnostech, kdy se počty lidí pohybovaly v řádu tisíců a desetitisíců, nemohlo stačit při vyvrcholení setkání v Krakově. Stoprocentně zkontrolovat a bezpečně střežit dva miliony mládežníků na jednom místě, ve svobodné zemi a při respektování jejich důstojnosti, to není v lidských silách.
V kronice (z roku 1919) čteme: Občané z Hostokryj, kteří z řím. kat. církve vystoupili, vesměs se přihlásili k církvi českosl., ustavili se jako sbor a zvolili starší. Dne 10. dubna pozvali z řím. kat. církve vystoupl. kněze z Lišan, Jana Hlaváčka, aby pro ně v kostelíku na hřbitově v Senomatech sloužil mši československou a kázal. Starosta proti konání mše ničeho nenamítal...
Útokem na katolický kostel a vraždou kněze, které se dopustili včera v severní Francii, překročili teroristé Islámského státu důležitou hranici; vraždění křesťanů páchali dosud jen na Blízkém východě – nikoli však v Evropě. První otázka, jakkoli může znít hrozně, tedy zní: proč až teď, po tak velikém množství jiných útoků a vražd na evropském kontinentě?
