Národní pochod pro život se uskuteční v Praze 2. dubna 2016; jeho cílem je upozornit, že i v těžké situaci mohou nastávající matky najít podporu. Pochod vyjde z Klárova u stanice metra Malostranská ve 14.30 hodin směrem do centra města. Modlitbou za český národ bude program zakončen u sochy sv. Václava na Václavském náměstí v 16.30.
Kniha Lvi přicházejí vyšla v českém překladu; její slovenský autor Vladimír Palko vidí politický vývoj Západu takto: vlády vzešlé z nepochybně svobodných voleb v posledním čtvrtstoletí viditelně omezují některé občanské svobody, především svobodu projevu a vyznání a také svobodu svědomí a mínění...
Jan Čep se už před exilem vyhýbal se „démonu polemiky“. V určitých situacích ale kritické námitky důrazně vyslovil. V době studené války mezi komunistickým východem a demokratickým západem Evropy měl – a jako zaměstnanec Rádia Svobodná Evropa tím spíš – polemiku vlastně v popisu práce.
„Pokud jde o půst: čím dál víc si myslím, že právě kousíček postu, ke kterému se přinutíme, je ten moment, ten kámen pohoršení, o který se láme upřímnost naší víry. V neochotě k jakémukoli sebezapření začíná vlažnost, kterou tak odsuzuje Písmo...“
Pamatuji si, jak jsem po svém obrácení v čase před Velkým pátkem slyšela knězova slova o „dni přísného postu“. Tehdy nedodal vysvětlení, a tak jsem si ve své prostotě a přímočarosti řekla: „Přísný půst, to je jistě den o chlebu a vodě.“ Ani mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak, a tak jsem se ani nikoho dál nevyptávala. Pokřtěná jsem sice ještě nebyla, ke svátostem nechodila, ale postit se může každý, a tak jsem byla den o chlebu a vodě. Bylo to bezpochyby poprvé v životě. Vlastně mě tehdy překvapilo, že se to vůbec dá „přežít“...
To je vážně jako na celý život, vážně až do smrti? Že když se rozvedeme, tady v matrice budeme pořád manželé? diví se snoubenci, kteří chtěli mít svatbu v kostele, protože je to hezčí – a teď najednou váhají. Co vlastně bereme vážně? Jistě, své zdraví, hlavně zdraví, říkají lidé, na prvním místě zdraví, to ti starší, se zdravím se udělají největší zisky; mladší zas adrenalin, adrenalinové zážitky, něco zažít, něco si užít... Ale svá rozhodnutí, své postoje ke světu okolo nás? Vůbec je vážně nebereme! Nějak bylo, nějak bude, říkají lidé. A: když nejde o život, tak jde o houby...
Při mši svaté o druhé postní neděli jedna z přímluv v našem kostele byla za papeže Františka s dovětkem, aby se mu podařilo zdárně pokračovat a dokončit veliké dílo reformy církve. Co konkrétně znamená církev pro katolíka? Pro mě je to lid, jenž mocí Ducha Svatého obdržel víru. Písmo svaté nás učí, že církev je mystické tělo Kristovo. Mohou snad lidé reformovat Krista? To jistě ne! Nedomnívám se tedy, že papež František reformuje nebo má v úmyslu reformovat církev v tomto smyslu...
