Aktuálně

Stále znova se dostávám do různých debat a diskusí o islámu. Stále znova mě někteří dobří lidé informují o tom či onom s islámem souvisejícím tématu a někteří podezřívají – z ledasčeho; rozhodl jsem se proto, že islámskou tematiku ve Skleněném kostele pro letošek uzavřu, a to shrnutím, kterým snad vyloučím i různá podezření vůči své skromné osobě... Zformuloval jsem si to do sedmi Ne...

Jsou katolíci, kteří vedou seznam (údajných!) hříchů papeže Františka a pečlivě si jej doplňují o nové přírůstky, jako filatelisté sbírku známek... Ale nechtějí vidět dobro, které papež do našeho světa a do církve přináší... Skutečně: pro některé je odpor proti Františkovi hlavní náplní jejich víry...

Ranní mše v katedrále je slavnostnější než jindy, zpívá se chorál a varhany ho opakují v mohutných variacích. Patron celého národa i této katedrály hledí z barevné vitráže nad hlavním oltářem, jeho jméno zaznělo mnohokrát v kázání, mešních modlitbách i písních, dávná historická postava je už jedenáct století předmětem kultu i námětem kultury a její jméno se stále veřejně přivolává… Proč? Za jakým účelem?

Jaké asi byly tituly apoštolů? O tom v evangeliu nic není, jenom tam stojí, že toho Nejvyššího máme oslovovat abba, to je, ve správném překladu, tatínku...

Vypisuji si z Koránu, z překladu Ivana Hrbka z roku 1972. Hledám si svoji cestu, jak Koránu porozumět, snažím se být vstřícný – ale bez synkretismu, samozřejmě. Nevypisuji si nic o ženách, to se přiznám. Neunikne mi ale nařízený trest bičování za cizoložství, pozor, stejný pro muže i ženu!

Co je to zbožnost? Zbožnost je, jak se projevuje víra v životě člověka, řekl bych. Mluvíme o zbožnosti? Máme víru, aktivitu, angažovanost – někdo má charismatické dary. Někdo má úřad v církvi. Pozici, postavení. Ten má takovou a ten má makovou spiritualitu. Ale zbožnost? Není zbožnost i nám, věřícím, často spíš k smíchu? Zbožnost je cosi zastaralého, přinejmenším prostého, zbožnost, to je náboženství pro babičky – zatímco my, moderní lidé, žijeme víru jinak...