Končím dnes svoji skromnou procházku mezi některými (zdaleka, zdaleka ne všemi) myšlenkami Encykliky o péči o společný domov Laudato si´, Buď pochválen, kterou zveřejnil papež František 24. května 2015. Procházku encyklikou „radostnou a zároveň dramatickou“ – jak ji charakterizuje sám papež. Kdybych měl sám pro sebe před koncem svých zápisků najít nějaký citát, který by shrnoval celé poselství encykliky, jak by zněl?
Ne ve středoevropské, ani v italské, nýbrž ve španělské (a pak latinskoamerické) ikonografické tradici bývá svatý Josef zobrazován s větvičkou nardu v ruce, tak jako u nás s lilií. Nard je symbolem duševní krásy a čistoty. Nevěsta v biblické Písni písní (4, 13) voní jako „sad s jablky granátovými, s výtečným ovocem, hennou a nardem, s nardem a šafránem, puškvorcem, skořicí...“.
Encyklika Laudato si´ je skutečně předvánoční četba: nejen že ústí do dvou krásných modliteb, obracejících se k Bohu (jedna je stylizována pro křesťany a druhá tak, aby se ji mohli modlit i ti, jejichž víra křesťanská není – také naprosté novum v historii papežských dokumentů), ale ještě před těmito modlitbami se papežova pozornost obrací ke Svaté rodině: k Panně Marii a svatému Josefovi.
Jsem svědkem krásného rozhovoru dvou kněží, kteří vtipně komentují tehdejší totalitní praktiky, nestěžují si, nerozčilují se a navzdory všemu se dívají s nadějí dopředu. Tenkrát jsem pochopitelně nemohl tušit, co přinese budoucnost, že jeden z aktérů tohoto setkání skončí svůj život tragicky jako oběť zloděje a násilníka, kterému poskytl pohostinství na své faře, a druhý odejde z tohoto světa jako nástupce apoštolů...
Poměrně podrobně se papež František věnuje problematice geneticky modifikovaných organismů, ve zkratce GMO. „Otázka GMO je složitá a vyžaduje, aby se o ní uvažovalo ze všech hledisek,“ říká.
Teolog, kterého papež František ve své encyklice Laudato si´nejčastěji cituje, je Romano Guardini (1885–1968), první „profesor katolického světového názoru“ na Filozofické fakultě univerzity v Mnichově...
Všimněme si, že národohospodářský růst je něco, o čem se nediskutuje... Ale kam až může vlastně ekonomika růst, napadne nás logicky, někde, byť třeba velmi vysoko, musí být jakýsi strop... Ale i na to existuje v oficiální propagandě vhodné heslo: trvale udržitelný růst – když se budeme chovat tak a makově, růst donekonečna prý je možný... Můžeme tomu věřit?
