Aktuálně

Začnu pozvolna. Stalo prý se, že vojínovi Vonáskovi, t. č. na prezenční vojenské službě, zemřel tatínek. Když se to dozvěděl Vonáskův velitel, pověřil podřízeného slovy: Nějak šetrně mu to sdělte. Ten nechal nastoupit svoje družstvo a zavelel: Kdo má živého tatínka, krok vpřed! Když byl povel vykonán, zařval: Vonásek, vy hovado, kam to lezete?!

Je horká letní noc. Právě jsem se odplížila z ložnice od spícího batolete. Potichu, potichoučku, aby nic nezašustilo, nezaskřípalo a nevrzlo. Otevřít dveře, vklouznout ze tmy do světla, dveře přivřít. Ale – nepovedlo se. Chlapeček okamžitě zaznamenal, že jsem pryč, zdřímnutí skončilo. Kňourá a cupitá za mnou. Uf. Teď se tu kutálí po pohovce, dává si na hlavu deku, zavírá a otevírá oči. Třeba usne a pak ho přenesu zpátky. Je moc teplo na to, aby spal klidně. A navíc pokašlává, i to ho budí.

Tak máme za sebou výročí upálení Jana Husa. Člověk četl noviny, sledoval zpravodajství České teleize, občas se i na nějaký dokument podíval. Kdykoliv se naše média chytí tématu katolického světce, biskupa, papeže či kněze, nahlíží na něj nadmíru kritickým okem a nit na něm nenechají suchou... Jedinou výjimkou, která je v českých žurnálech do nebe vynášena (leč marně, světec to není, nebyl a nebude), je katolický kněz a univerzitní mistr Jan Hus...

Vyzná se ještě někdo v tom sledu návrhů a protinávrhů, jednání, konečných termínů a poledních návrhů a dalších, ještě poslednějších návrhů a termínů? Jedná se a nic se nedojedná a zase se jedná. Vedou se řeči. Novinkou je jen chystané nedělní referendum...

Právě kolaudujeme splaškovou kanalizaci v místní části N. Stane se tak nejmenším samostatným sídlem v okrese, které má kanalizaci. Poté, co jsme opakovaně marně žádali o dotaci, jsme dílo pořídili za své (asi za 4 miliony korun). Teď už jen zbývá donutit notorické kverulanty, aby přestali vypouštět jímky do vodotečí nebo po nocích přečerpávat do dešťové kanalizace. To asi bez pokut nepůjde...

Babiš jede. Spravuje stát jako firmu. A voličské preference mu neklesají (nebo klesají jen nepatrně). Nejnověji se pokusil zastrašovat poslance a upírat mu právo klást ministrovi otázky... Když byl křik kvůli takovému chování příliš silný, vzkázal premiér z ničeho nic Babišovi, že by se měl vzdát řízení svých firem, což předtím několikrát akceptoval, ba obhajoval... A Babiš zareagoval esemeskou, ať premiér, když to přeložím do jasné řeči, zváží, jestli chce vládnout s Babišem a jeho firmami – nebo nevládnout...