Program byl tak nabitý, že mnohdy nevěděl člověk, kam jít dřív. Přednášela nám například sestra Angelika Pintířová a také františkán Šebestián Smrčina. Jejich promluvy byly ty nejlepší. Sestra boromejka mluvila o úžasném Božím vedení ve svém životě, otec Šebestián zase o své až dětské víře v milosrdného Otce, ke kterému se vždy utíká v těžkostech a pádech...
Pomníky jsou jako lidé, zvlášť když představují konkrétní osoby: objevují se a mizí, vztyčují se a kácejí. Podobně my živáčci: na zemi vyrůstáme a do země se vracíme, také se navzájem odsouváme a ničíme. Pořizování jednoho často souvisí s odstraněním druhého. Záleží na tom, jaká je nálada a atmosféra: v lidském organismu i v lidské společnosti...
Devět článků za 15 let publikační činnosti je z hlediska běžných měřítek výkon spíše průměrný; velmi zvláštně také působí skutečnost, že jediný, kdo v mezinárodní vědecké komunitě cituje články Tomáše Petráčka, je Tomáš Petráček sám...
S chytrým telefonem je dnes každý člověk chytrý... Chytrý – to znamená informovaný – možná ano. Ale je moudrý? A pokud je moudrý – kam ho vede jeho moudrost? Vede ho k lásce? K lásce k Bohu a k lidem? K lásce, která se vydává?
Uvědomili jste si někdy, že soucit nefiguruje v žádném seznamu křesťanských ctností? Ale i soucit je Boží dar. Slzy jsou Boží dar. I Pán pociťoval soucit nad zástupem, který byl jako ovce bez pastýře, zaplakal nad mrtvým Lazarem a plakal nad Jeruzalémem, když pomyslel na jehobudoucí utrpení...
„Rusové jsou tady!“ zaslechl jsem ze dvora sousedního domu. Rusové jsou tady? Snad špatně slyším… Bylo mi 15 let, 8 měsíců a 6 dní. Celý ten rok 1968 až do 21. srpna jsem prožíval velmi intenzivně; dá se říct, že jsem tehdy předčasně dospěl. Ne zážitkem ruské okupace, nýbrž zážitkem svobody, která tak nečekaně vypukla, svobody politické a náboženské i kulturní...
V dnešním evangeliu přichází k Pánu Ježíši žena, pohanka, neznáme ani její jméno. Ale její chování, její slova a nakonec víra, oceněná Pánem Ježíšem, je nám – dnešním věřícím otcům a matkám – úžasným vzorem...
