Připadá mi, že věřící v kostele (aspoň v centrech velkých měst) tvoří úplně stejné společenství jako lidé v zaplněné tramvaji: jsou spolu, protože jedou stejným směrem, každý cítí jako svoji povinnost zúčastnit se nedělní bohoslužby, ale jen projedou společný úsek cesty, zase se rozejdou a každý jde po svém, jako člověk, který vystoupil z tramvaje…
Stydím se za to, ale před rokem jsem si – tak nějak mechanicky – myslel, že zlo – opět: tak nějak automaticky – zase zvítězí a že odpor Ukrajinců za pár týdnů či měsíců skončí a upevní se moc zla. Že vše skončí tak, jako skončil úžasný a už se zdálo vítězný odpor Bělorusů proti diktatuře, jako skončily protesty v Myanmaru – a leckde jinde...
Některé články a výroky Tomáše Halíka mne v poslední době děsí skoro stejně jako názory ultrakonzervativních katolíků…
Při dnešní generální audienci v Aule Pavla VI. ve Vatikánu pokračoval Svatý otec František v cyklu katechezí o vášni evangelizace; dovolujeme si upozornit na jeho hluboká a mimořádně aktuální slova...
Tématem č. 1 je nyní vládní rozhodnutí o snížení červnové valorizace důchodů; podle návrhu vlády by měla být menší, než kdyby dál platila současná legislativa...
Neodporujte zlému. Nastavte druhou tvář. Darujte šaty i plášť. Doprovázejte dvě míle. To jsou zvláštní požadavky. Proč je Ježíš vyslovil? Máme se snad vzdát zlu a nechat se týrat? Tušíme, že ne. Jak jim tedy rozumět?
Už čtvrtým rokem připisuji na dlouhý seznam vánočních přání svých vnoučat, který je každoročně pečlivě a krasopisně vyveden, vyzdoben kresbami a umístěn za okno, odkud se záhadně ještě téhož večera ztratí, své vlastní velké přání. Pro to přání se mi směje manželka, děti se svými životními partnery, a dokonce i větší vnoučata...
