Aktuálně

Andrej Alexandrovič Ždanov v listopadu 1939 organizoval takzvaný Mailský incident, akci pod falešnou vlajkou. Fingovaný útok finského dělostřelectva na pokojnou sovětskou vesnici, po kterém Sovětskému svazu nezbylo než se začít bránit a v sebeobraně ihned zaútočit na Finsko po celé délce hranic… Finové se nesložili, nesmírně statečně se bránili daleko početnějšímu nepříteli, a i když v následné mírové smlouvě přišli o 11 % svého území a museli strpět ve Finsku sovětskou vojenskou základnu a vojenské železnice, uhájili si nezávislost.

O co jim tedy jde, když už přiznali barvu a odkryli karty? O nic míň než o světovládu. Zotročili svoje lidi a teď už jim zbývá jen zotročit všechny ostatní. Celý svět je jejich oblast zájmu a je jejich nepřítel. Takový je i výsledek, když Rusi čerstvě bilancují zisky a ztráty války na Ukrajině. Sami vidí a přiznávají, že je proti nim v podstatě celý civilizovaný svět...

Část analogie k Tolkienově trilogii Pán prstenů je celkem jasná: Rusko je Mordor. Žádní Elfové už na světě nejsou. Demokratický Západ připomíná Rohan: chřadnoucí království s mravně dezorientovanými vůdci, které se vzepne ke vzdoru. Představitelé demokratického Západu ústy krále Theodena volají: „Rohan odpoví!“ Král však brzy zjistí, že dříve, než rohanští jezdci vyjedou na pomoc Gondoru, musí sami bojovat o přežití...

Bože lásky! Králi míru! Duchu života! Prosíme tě stručně, ale vřele: je-li to Tvá vůle, nedopusť tu válku! Ty, který řídíš válečný vůz Izraele, smiluj se nad námi! Ty jsi zadrhl kola vozů Egypťanům, když pronásledovali Tvůj lid: zabrzdi bojová vozidla připravená do války.
Ty mateš cesty bezbožníků a maříš plány pohanů: ovlivni úmysly těch, kdo chystají válku.

Nejednou jsme slyšeli starou moudrost: „Komu chceme, pomůžeme, komu nechceme, nemůžeme!“ nebo: „Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby.“ Chci to, co chce Bůh? Je to klíčová otázka každého člověka, zvlášť pro věřícího křesťana. Ptám se každý den ráno: „Otče, co po mně chceš?“

Bible zná slávu v tom smyslu, jaký platí ve všech lidských společnostech: pozitivní známost, kladný ohlas vlastních aktivit u co nejvíce lidí, úspěch. Josef říká svým bratřím, když jim dává poznat, že je v Egyptě první po faraonovi: „Povězte mému otci o vší slávě, které jsem v Egyptě dosáhl, a o všem, co jste zde viděli, a pospěšte, abyste sem otce přivedli.“ Ale Bible ví i o vratkosti a ošidnosti této pozemské slávy: „Jediná mrtvá moucha zkazí voňavkářův olej, trocha hlouposti váží víc než moudrost a sláva.“