Aktuálně

Když se zaváděl zemní plyn, bralo se to za velký pokrok. Ovšem většina lidí si musela koupit nový sporák. Vzpomínám si na výstavu starých sporáků, jak stály na chodníku skoro před každým domem a čekaly na společný odvoz. Každý sporák byl jiný, každý s přiškvařenými zbytky jídel, kterých jsme si ani nevšimli, když jsme sporák při úklidu umývali, ale na ulici působily neuvěřitelně trapně...

„Drahé děti! Dívám se na vás a vidím, že jste ztracení. Proto vás všechny vyzývám: vraťte se k Bohu, vraťte se k modlitbě a Duch Svatý vás naplní svojí láskou, která dává radost srdci. Naděje bude vzrůstat ve vás i v lepší budoucnost, a vy se stanete radostnými svědky Božího milosrdenství ve vás i kolem vás. Děkuji vám, že jste přijaly moji výzvu. “ 

(25. 4. 2022) 

(Věříme v Medjugorje, ale uznáváme konečný úsudek církve.)

Poslouchal jsem včera v rozhlase vyprávění biologa Jaroslava Petra o válečných zvyklostech živočichů: říkal, že zvířata nerada válčí, raději jen zahrozí, předvedou své drápy nebo zuby, a pak dojde často k nějakému vyrovnání nebo k útěku slabší strany. Boj až na smrt je v přírodě výjimka. Něco jiného ovšem je, když nějaký živočich bojuje o své území, na kterém závisí jeho život...

Dnes oslavujeme Boží milosrdenství. V čem je – mimo jiné – smysl tohoto svátku, jehož oslavu si vyžádal sám Pán Ježíš skrze svatou Faustynu? Jednoduše řečeno: Bůh touží a přeje si, abychom byli na věky šťastní, abychom po životě naplněném vírou a dobrými skutky byli s ním v nebi... 

Volodymyr Zelenskyj již ve skutečnosti neexistuje. Stačí srovnat záznamy z prvních dnů ruské vojenské operace se záběry „Volodymyra Zelenského“ dnes – a hned je každému jasné, že se jedná o úplně jiného člověka, i když ten dnešní je původnímu Volodymyru Zelenskému do určité míry podobný. Kdo v současnosti hraje úlohu ukrajinského prezidenta, není úplně jasné, ale pravděpodobně se jedná o Jakovleva Zelenského, bratrance Volodymyra Zelenského z matčiny strany, který byl rovněž herec, jen mnohem méně úspěšný...

K Velikonocům se mi ohlásil spolužák, a co prý dělám. Tak jsem mu sdělil, že píšu. Ale když jsem mu měl říct, co, najednou jsem znejistěl. Platí ještě to, co jsem psal na začátku války? Jako by ostrá bolest otupěla. Jako by masové hroby už byly dávno odkecanou samozřejmostí. Už zase víme, na čem jsme, už zase jsme se s tím smířili. Když i ti nejbližší, nemluvě o těch vzdálenějších a vzdálených, vyjadřují pochyby o smyslu boje Ukrajiny za svobodu, je to zlé...